Anorektička Natálie (19): Můj den vypadá hrozně uboze, celý den vlastně jen jím

Natálie
Více fotografií k článku:
10 fotografií

Natálie je mladé děvče, které už léta trpí anorexií. Souhlasila, že se s námi podělí o svůj příběh a prozradila, kdy u ní nemoc propukla, co ji spustilo, podělila se také o svůj aktuální jídelníček a též o to, jak se jí žije s neustálými zvědavými pohledy v zádech. Natálie by ráda uvedla na pravou míru některé až nebezpečné nesmysly, které o této nemoci mezi lidmi kolují. "Lidé si často myslí, že jíme jen jablko denně, není to tak!" Její silný příběh může být varováním pro rodiče ohrožených dívek či chlapců, nemoc se ale nevyhýbá ani dospělým.

V kolika letech u vás anorexie propukla?

Anorexie u mě propukla už dost brzy a to v 9 letech.

Co ji podle vás spustilo?

Myslím si, že těch spouštěčů bylo určitě více, ale hlavním důvodem byl podle mne rozchod rodičů a odstěhování se ze Slovenska. Pak nám začal můj táta dělat problémy a já jsem byla vždy jejich středobodem. Rodiče se neustále přetahovali o to, u koho budu, a byly pořád nějaké soudy. Také možná malý podíl má i můj nevlastní bratr, protože já byla do 7 let jedináček a samozřejmě, když se narodil, dostával veškerou pozornost on. Teď jsem si vybavila ještě jednu věc. Moje mamka si myslí, že za to, že mám anorexii, můžou i panenky Barbie, protože mi je pořád kupovala a v dětství to byly moje nejoblíbenější hračky a chtěla jsem se jim co nejvíc podobat.

Vaše nejnižší a nejvyšší váha? Kolik měříte?

Moje nejnižší váha byla teď v srpnu a to 22 kg a nejvyšší v 16 letech a to 39kg, měřím 160cm.

Jak probíhá váš den, popište, co celý den děláte.

Upřímně teď můj den vypadá hrozně uboze a stereotypně, jelikož jsem kvůli anorexii přišla o hodně věcí. Teď bohužel ani nestuduji, mám přerušenou školu. Můj den vypadá teď tak, že vlastně celý den jím, jelikož jím pětkrát denně a jedno mé jídlo trvá hodin až hodinu a půl, než ho sním.

Váš obvyklý jídelníček?

Teď jím třeba takhle:

Snídaně: jogurt s ovocem

Svačina: nutridrink

Oběd: 100g tofu a 100g zeleniny

Svačina: ovoce a proteinová tyčinka

Večeře: malý chlebík s cottage a k tomu mléčná rýže

Vaše nejoblíbenější jídlo?

To bych musela opravdu dlouho přemýšlet, jídlo už mi moc nechutná, ale nejspíš to bude kaki churma.

Co byste nikdy nesnědla?

Maso a houby.

Míváte ještě pocit hladu?

Ne a to je na tom to nejhorší, že se musím do jídla nutit násilím.

Cvičíte? Co přesně? Jak často?

Ne, necvičím, jelikož je mé tělo už dost oslabené, ale 2 až 3 roky zpátky jsem cvičila. Bylo to hlavně cviky na tvarování postavy třeba sedy lehy atd. A cvičila jsem většinou denně.

Byla jste někdy hospitalizována? Proč?

Ano, strašně mockrát. Protože jsem neustále hubla a doma si se mnou už nevěděli rady.

Popište, prosím, laikovi, jak probíhá léčba anorexie v Čechách?

Jedním slovem katastrofálně. V nemocnici jde jen o to, aby vás co nejdříve vykrmili, a pak vás pošlou domů. Psychiku nikdo moc s vámi neřeší, jen vás od rána do večera cpou rohlíky a tučnými jídly, proto se nedivím, že spousta holek pak přejde z anorexie do bulimie nebo záchvatového přejídání. Další věc, se kterou by se dle mého mělo začít něco dělat, je rozšíření klinik na léčbu anorexie, jelikož holek s poruchou příjmu potravy neustále přibývá a kliniky jsou v celé republice jen dvě a to v Praze a Brně.

Co je na vaší nemoci podle vás nejtěžší?

Nejtěžší je jíst, jelikož mi je ze všeho špatně od žaludku a také to, že chcete být hrozně zdravá a pořád to nejde a točíte se v bludném kruhu. Já si třeba uvědomuji a vidím, že jsem hubená, i když někdy přijdou i horší dny, kdy mám ze své postavy depky.

Myslíte si, že máte šanci se někdy zcela uzdravit?

Myslím, že z anorexie se nejde zcela uzdravit, zůstane to ve vás celý život, ale dá se s tím něco dělat, abyste mohli aspoň normálně fungovat.

Chtěla byste se uzdravit?

Určitě ano.

Když jdete po ulici, nepozorují vás zvědavci? Vnímáte je?

Ano, bohužel pozorují, ale teď už to je daleko lepší, když jsem měla v srpnu těch 22 kg, tak to bylo šílené i ty narážky... Ještě, že už není léto a chodím víc oblečená.

Jak se k vaší nemoci staví rodiče, vaši nejbližší?

Kdysi to hodně řešili, ale teď už to vesměs ignorují.

Co byste poradila blízkým lidem někoho, kdo trpí anorexií nebo začal podezřele hubnout. Co by měli udělat?

Myslím si, že by si s tím člověkem měli v první řadě pořádně promluvit a zjistit, co ho třeba trápí a snažit se mu pomoc. A až pak vyhledat nějakou odbornou pomoc.

ANOREXIA NERVOSA

Anorexie neboli mentální anorexie (anorexia nervosa) je duševní nemoc, kdy jedinec odmítá potravu a má zkreslené představy o svém těle. Jedná se o poruchu příjmu potravy. Anorexie je psychické onemocnění se závislostním chováním. Nemocný je závislý na svém pocitu sebehodnocení, který si navozuje vyvolávaným hubnutím. Probíhá tu stejný nutkavý mechanismus jako v kontaktu závislých s jejich drogou. I hubnutí je tedy droga. Časem je touha po hubnutí nezvladatelná. Z tohoto pohledu je anorexie druhem závislosti.

Mentální anorexie se začíná nejčastěji projevovat ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve či později. Často jde o reakci na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině, nespokojenost s vlastním tělem, nešťastná láska apod.). Anorektici se snaží úmyslně snižovat svou hmotnost a to snižováním příjmu potravy i tekutin, zvyšováním energetického výdeje (hodně cvičí, chodí), mohou se také uchýlit k užívání projímadel, vyvolávání zvracení.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek