Prozraďte nám, jakou školu studujete?

Celým názvem to je Economics of International Trade and European Integration. Je to speciální navazující studijní program akreditovaný ministerstvem školství. První trimestr se studuje ve Francii, nebo v Anglii. Já jsem si vybrala Francii.

Na co jste navázala?

Na uzavřené bakalářské studium, které jsem dokončila v červnu na fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.

Dá se říci, že jste ekonomka?

Ne asi přímo ekonomka, mám bakaláře z mezinárodního obchodu.

Proč jste se rozhodla studovat dál v zahraničí?

Mohla jsem buď pokračovat ve studiu na české univerzitě, nebo hledat jiné možnosti studia v zahraničí. A když se objevila možnost získat stipendium, na které bylo vypsáno výběrové řízení, zkusila jsem to.

Bude z vás inženýrka ekonomie?

Tak pokud uspěju, a bude to hodně náročné, tak získám jak titul inženýr, tak mezinárodně uznávaný titul Master of Arts.

Inženýři platí jen u nás?

Ano, není to mezinárodně uznávaný titul,.

Budete jedna z mála našich missek s akademickým titulem, tuším, že má titul magistr farmacie jen Jana Doležalová...

Jen to nezakřikněte, až to dodělám!

Jak bude vlastně studium probíhat a jak bude dlouhé?

Celkem je rozložené na čtyři trimestry. První teď ve Francii, na druhý se přesunu do Belgie, kde už se potkají všichni studenti toho oboru jak ze studia ve Francii, tak z Anglie. Ve třetím se přechází na Vysokou školu ekonomickou v Praze, která je také jednou z partnerských univerzit. Ve čtvrtém trimestru se studenti rozcházejí na své domovské univerzity, takže já zůstanu v Prazee. Po každém trimestru jsou vždycky zkoušky a nebude to vůbec lehké. První mě čekají 19. prosince.

Jste tam jediná studentka z České republiky?

To ne, z výběrového řízení, o kterém jsem už mluvila, se na toto studium dostalo deset českých a slovenských studentů. Pět, včetně mě, teď studuje ve Francii, druhá pětice v Anglii.

Co byste chtěla jednou dělat?

Těch možností je víc, záleží na tom, jakou dostanu příležitost. Mohla bych pracovat v rámci mezinárodního obchodu v nějaké firmě, nebo bych se mohla uplatnit v marketingu.

To jsou možnosti, ale takový váš sen, co by se vám opravdu líbilo dělat?

Když mluvíte o snu, tak jednoznačně mít svůj vlastní luxusní hotel s vlastním wellness centrem. A kdyby ten hotel stál v nějakém lyžařském středisku, bylo by to ideální. Ale říkám, že to je jen sen...

Jako modelka vyděláváte slušné peníze, tak ještě pár let a hotel je váš, ne?

Jo pár let…(s úsměvem) Uvidíme.

Jak vás tak poslouchám, modeling pro vás není to, čím, byste se asi chtěla v budoucnu živit.

Předně je jasné, že modeling není povolání na celý život, je časově velmi omezené. A druhá věc je, že já jsem na vzdělávání vždycky kladla velký důraz a soutěže krásy a modeling byly pro mě vždycky hlavně zkušenost a poznávání nových lidi. Ale studium a vzdělání je pro mě prvořadé. To mě nakonec bude živit…

Ale třeba vyděláte tolik, že už ani nebudete muset „normálně“ pracovat?

V modelingu zase není tolik modelek, které na tom zbohatnou a vydělají miliony. Navíc ten svět modelingu není zas tak idylický a čistý, objevují se tam různé tlaky, nechci o tom ale moc mluvit...

Myslíte něco v tom smyslu „něco za něco“?

Něco v tom smyslu. Metody, se kterými nechci mít nic společného... Na něco by musel mít člověk hodně silnou povahu a žaludek, aby to mohl zkousnout. Neříkám ale, že je to případ úplně všeho. Vždycky je to o lidech, na které každá modelka narazí.

Už jste takovou nabídku „něco za něco“ dostala?

Abych řekla upřímně, tak ano, nebylo to třeba úplně přímo, jen náznaky, ale já rozhodně nejsem člověk, který by na to kývl!

Mluvíme teď o kariéře tzv. „přes postel“...

...jak říkám, nic pro mě, nic takového bych nikdy nepodstoupila.

Vy máte na krásu jako misska „papíry“ , navíc i ze zahraničí, je to pravda?

Tak něco jsem v zahraničí taky vyhrála, třeba Miss Bikini Queen, Miss Cosmopolitan nebo Miss European Union. Ale to už je pár let...

Taková skromnost… V listopadu se zúčastníte další velké mezinárodní soutěže krásy, Miss International.

Ano, ta je ze všech těch dosavadních určitě nejvýznamnější a nejprestižnější. Původně se mluvilo o Macau, nakonec je soutěž v Japonsku, v Tokiu. Tam se opravdu moc těším, tam se člověk normálně moc nepodívá.

V šatech od Josefa Klíra, ve kerých vypadáte opravdu báječně, máte 8. listopadu ve finále určitě šanci!

Myslíte?! Díky. Byla bych samozřejmě moc šťastná, kdyby se mi podařilo uspět. Bude tam ale velká konkurence.

Taková krásná dívka jako vy musí mít kolem sebe davy ctitelů, máte přítele?

Nemám. Ale nezlobte se, je mi trapné mluvit o takových osobních věcech. Já chápu, když se o soukromí zajímá bulvár, ale já bych se nerada dělila o své stěstí nebo naopak neshody s partnerem se čtenáři a posluchači. Soukromí je přece od toho, aby bylo soukromé, ne?

Jak by měl vypadat muž, který by vás oslovil?

Tak v první řadě by měl být inteligentní...

A měl by to být princ a měl by přijet na bílém koni...

...a vytasit svůj meč! (se smíchem) A určitě by bylo super, kdyby mu nechyběl humor, protože mám ráda veselé lidi. A současně musím cítit, že jsme naladěni na stejnou vlnu. A musí mě mít samozřejmě rád a vážit si mě. To samé pochopitelně musí fungovat i z mé strany.

Máte nějakou fyzickou představu?

Zuzana Putnářová
Narodila se před 22 lety v Ostravě. S rodiči prožila dětství v rodinném domku v ostravské části Nová Bělá. Absolvovala osmileté gymnázium v Hrabůvce. Ve čtrnácti letech vyhrála svou první soutěž krásy. Získala v Brně titul Miss Poupě a od té doby sbírala tituly jako na běžícím pásu. Bodovala i v zahraničí a třeba v roce 2004 se v Maďarsku stala Miss Evropské unie. U porotců bodovala nejen svou krásou, ale i výřečností. Plynně hovoří anglicky a francouzsky, ovládá také hru na klavír. Po gymnáziu pokračovala ve studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde získala bakalářský titul. V současnosti studuje mezinárodní obchod ve francouzském Lille.

Úplně všechno skloubit nejde, to je mi jasné…

Uvažujme ideální svět, kde i krasavec může být inteligentní...

Tak dobře, mám ráda, když je chlap vyšší, než jsem já a když má trochu ramena, abych mohla cítit takové to bezpečí.

Jak se říká ramena přes celá záda?

(s úsměvem) ...nepotřebuju žádného namakaného kulturistu, to určitě ne. Když ho obejmu, tak musím mít pocit, že mě ochrání a ne že já budu muset chránit jeho.

A měl by být určitě věrný, ne?

Ano, možná jsem v tomhle moc romantická a naivní, ale věrnost si moc cením a pořád věřím, když se potká pár, který si rozumí a miluje se, nemá přece nikdo z nich důvod k nevěře.

A dávate přednost mladíčkům, nebo raději zralejším mužům?

Tak určitě zralejším chlapům, ale jak už jsem někde řekla, nesmí být moc přezrálí...