Zuzana Norisová: Dostaveníčko v roce 1938

Zuzana Norisová: Dostaveníčko v roce 1938
Zuzana Norisová: Dostaveníčko v roce 1938
Zdroj: Lucie Čermáková pro časopis Vlasta

Možná byste to nečekali, ale tentokrát se rozhovor s herečkou Zuzanou Norisovou točil kolem první republiky. Byl pro to velmi pádný důvod.

Hraje totiž slečnu Barboru v nové hře divadla ABC - Saturnin. To představení má skvělé recenze a slovenská herečka v něm okouzlujícím způsobem hraje, zpívá i tančí. Přestože některé úkoly (jak se dočtete dále) jí připadaly skoro neuskutečnitelné! Přestavení, které je velkou zábavou na motivy klasického humoristického románu Zdeňka Jirotky, nazkoušela v průběhu natáčení televizního seriálu Přešlapy. Potkaly ji tak dva protichůdné úkoly – látka mapující život současných třicátníků a retro sonda do přitažlivé éry první republiky. 

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Zuzana Norisová: Slečna ze Saturnina 
  • Stihnete další nové seriály?
  • Musíte nechat děti očkovat?
  • Sleva na nákup v obchodech Tchibo
  • ... a mnoho dalších témat
  • Předplatné Vlasty

Uvítala byste život prvorepublikové herečky? Nějaké hodně známé, která točila několik filmů ročně a byla k vidění pouze v kině nebo v divadle, protože televize neexistovala?
To nevím. Oni byli tehdejší filmoví herci obecně asi hodně slavní, taková skoro jiná kasta. Moc mezi lidi asi nepřišli a to by mi možná dost vadilo, ta izolovanost. Nevím, jestli bych to chtěla vyloženě žít. Líbí se mi ta doba, líbí se mi móda, líbí se mi, že byli muži k ženám uctivější a třeba bych si to dala na pár dní na zkoušku. 

Těšilo by vás, kdyby na jeviště proudily kytice a na některé třeba prsten, na jiné navoněná vizitka nějakého pana ředitele?
Přiznám se, že po tom zas až tak úplně netoužím. Jsem mnohem radši, když chlap doma něco udělá a překvapí mě nějakým opravdovým skutkem. Například když vymění žárovku (úsměv). Totiž - měla jsem vztahy, ve kterých bylo kytek spousta a skutky žádné. Mě sice těší, když dostanu květiny, ale že bych na nich ulítávala, nebo vyžadovala pozornosti, to určitě ne. A pokud je to od někoho neznámého, tak se dokonce i malinko vyděsím. Jednou to jeden pán s pozornostmi přehnal, čekal na mě i v mém rodném městě a to už jsem se opravdu trochu bála.

Pořádala byste dýchánky ve vile pro své kolegy z herecké smetánky?
A to by se mi zase líbilo. Tančit, zpívat... Mně hrozně těší, že si v představení můžeme zazpívat s Melody Makers, hrajou úžasně. A taky jsme se pro představení učili styl takového divokého tance, lindy hop se to jmenuje, hodně to tancují černoši. Takže ano, spíš bych toužila zažít ty večírky, než být dáma s kožešinou kolem krku a přijímat kytice. Vlastně tehdy asi filmové hvězdy žily dva životy. Přes den svázané bontonem a postavením, v noci tančily shimi, charleston a odvázaly se.

Mnozí přespříliš. Na vlně kokainu jel kdekdo.
Fakt? To jsem ani netušila.

Například Hugo Haas byl tím známý... Experimentovala jste někdy s podobně nebezpečnými látkami?
Jako s kokainem?! (překvapeně)

Třeba.
Mně by bylo tak špatně, ale tak moc... Znám se. Držím se od podobných věcí dál i proto, že se mi zdá, že to vždycky zanechá na člověku nějaké stopy, jak pozoruju sem tam kolem sebe.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky