Jste tu coby kmotra, ale kdy budeme křtít vaši další literární novinku? Jako autorka nebo spoluautorka máte za sebou už řadu knížek a po zdravotní pauze by to možná chtělo vytvořit další dílko. Co takhle třeba paměti Zuzany Bubílkové.

„Díky za tu kočku, ale přidejme k tomu ještě kočka v trošku pozdějším věku. Dobře se to ale poslouchá. A k vaší otázce. Dejte pokoj s memoáry. Já se ani v jedenasedmdesáti letech na nějaké vzpomínání necítím. Paměti se píší, když člověk začíná zapomínat. U mne to naštěstí zatím nehrozí. A ani bych na ně neměla čas. Mám jeden pravidelný každodenní pořad na televizi A11 a k tomu ještě jeden jednou týdně, což je docela pořádný záhul, protože to jsou autorské věci, které musím vymyslet a napsat. No a k tomu mám na hřbetě další dvě stálé akce, takže já ráno vstanu a po hygienických nezbytnostech se pouštím do díla a čas mi utíká neuvěřitelnou rychlostí. Takže, když to shrnu, tak na nějaké memoáry se mě zeptejte tak za deset nebo spíš dvacet let, to budu mít možná času víc. Zdůrazňuji ovšem, možná,“ vysvětlila nám Zuzana.

Inu dobrá, jste po zdravotních patáliích zpět, a jak vidíme a slyšíme, vracejí se fyzické i psychické síly. Prozraďte recept, jak se dostat zpět do bývalé formy?

„Víte, to není o tom, že budete nad vším remcat, nestarat se o sebe a spíš přežívat, než žít. Léta a neduhy prostě přibývají a člověk nesmí zůstat stát na jednom místě. Je potřeba se zapojovat do dění, přemýšlet a udržovat se v kondici. V mém případě mne tohle všechno baví, ráda chodím třeba i po obchodech a kupuji si módní výstřelky na sebe. Jak jsem řekla, o mé glosy a pořady je zájem, takže ano, jsem na tom psychicky i fyzicky dobře a baví mě život. A o tom to je.“

Jak je o vás známo, kondici jste si udržovala vždy na solidní úrovni. Pak přišly operace a teď je třeba zase nabírat síly. Co posilovna, ta se třeba nestane vaší zálibou?

„Je fakt, že nějakou dobu jsem nechodila. Operovali mi ty palce na nohou, což bylo dost strašné. Bylo to sice před několika měsíci, ale nějaký čas jsem si užívala bolesti a nebylo to dobré a museli mi ještě později strhávat nehet na tom jednom palci. Teprve zhruba před čtrnácti dny jsem se mohla obou do normálních bot. Musím, třeba teď prostřednictvím vaší redakce, poděkovat lékařům ortopedům, kteří mi z kopyt udělali zase nohy, které, zaplaťbůh, zase plní své povinnosti. Kdybych měla celou tu zdravotní anabázi věrně popsat, byl by to dlouhý monolog. Teď už jsem čiperka, chodím, zatím ještě neběhám a perspektivně počítám, až vyjde čas, že budu dávat zase tu posilovnu, bude to zapotřebí,“ s tradičním úsměvem vysvětlila Bubu.

Jak vidíme, šarm a elegance je vaší doménou, pořady opět mají úspěch, takže vše je ve starých dobrých kolejích. Zuzko, ruku na srdce, práce baví vás a baví se i vaši příznivci, ale nechybí tak trochu i parťák do domácnosti a na společenské akce. Prostě, co vy a chlapi?

„Ale, dotaz přímo na tělo. No, já nejsem lovkyně, to fakt ne. Je pravda, že sem tam by se nějaký příznivec našel, ovšem nejsem si jistá, co by z toho vzniklo. Nevím, zda by onen případný člověk chtěl spíš sponzorovat, než být partnerem, a tak se do milostných dobrodružství raději nepouštím. Mám tolik práce, že si nedovedu představit, když večer přijdu domů, tak by tam byl někdo, komu bych se ještě měla věnovat a nedej bože ještě mu uvařila. Ne, nic podobného nehrozí, ale uzavřela bych naše povídání oním obligátním: Nikdy neříkej, nikdy (smích),“ dodala Zuzana Bubílková, rozloučila se a šla si splnit svou kmotrovskou povinnost.

Související články