Je pro vás natáčení náročné?

Upřímně se přiznám, že je náročné. Mám to tak, že když jdu do nějakého projektu, tak s plným nasazením. Jak jsem teď na Slovensku sama bez rodiny, tak se tomu věnuji opravdu naplno a dělám to s chutí a radostí. Můj původní plán ale byl, že budu každý týden cestovat ze Španělska a zpět, aby rodina nestrádala a samozřejmě ani já, protože jsme od sebe nikdy nebyli tak dlouho odloučeni, maximálně v létě, kdy byly děti na čtrnáct dní buď u mých rodičů, nebo u Vlastovy maminky, ale vzhledem k situaci to úplně neklaplo. Je to tedy docela náročné, protože když si člověk představí, že je skoro tři měsíce bez rodiny, je to smutné. Na druhou stranu si říkám, že tři měsíce nejsou rok, a to období uteče rychle. Situace je, jaká je, s tím se bohužel nedá nic dělat. Dala jsem se na boj, věděla jsem, že je doba covidu, že to bude náročné, počítala jsem s tím, že třeba nebudu moci cestovat domů, a nedá se nic dělat. Věřím, že na konci zase budu smutná, až pořad skončí. (smích) Ale těším se za dětmi a manželem, moc mi chybějí.

Rodiče s vámi na Slovensku nejsou?

Své milované rodiče mám teď ve Španělsku, jsou úžasní. Když potřebuji pomoct, vždycky mi pomůžou. A ruku na srdce, kteří sedmdesátníci by v dnešní době někam letěli s tím, že se mohou nakazit? Velmi si toho vážím a moc jim děkuji za jejich pomoc. Manžel to samozřejmě zvládá také úplně bravurně. Na to, že ani nevěděl, kde mají naše děti ponožky, se situaci přizpůsobil a celou domácnost vzal do svých rukou, včetně péče o děti. Původně jsem si myslela, že to nedám, nechtěla jsem, aby rodina strádala na úkor mého projektu, ale všichni mě ubezpečili, že to zvládneme, ať do toho jdu. Tímto bych jim chtěla moc poděkovat, že mě podpořili.

Když přišla nabídka do Tváře, okamžitě jste kývla?

Nabídku jsem zvažovala, protože jsem si v první chvíli nebyla jistá, zda mám ještě chuť se vrátit na televizní obrazovky, potažmo do světa showbyznysu. V tu dobu u nás v Marbelle byla zrovna Simona Krainová, která mi ale řekla: „Zuzi, studovala jsi operní zpěv, klavír, umíš zpívat, jdi do toho. Užiješ si zase na chvilku něco jiného a trochu si odpočineš od záležitostí běžných dní.“ Probrala jsem to samozřejmě i s rodinou, a nakonec jsem se rozhodla to vzít. Shodli jsme se, že to v žádném případě nebude krok zpět, ba naopak. Je to krátkodobý projekt, který přinese do mého života oživení a vzpomínky. V produkci byli samozřejmě rádi, protože jsme spolu řešili už jeden projekt, to jsem ještě žila v Americe. Na jeho základě jsem jim dala příslib, že by něco bylo možné udělat v létě, kdy na Slovensko létám. Jenže vypukla korona, projekt se odložil a stal se z něj zimní projekt, takže jsem tu neplánovaně „zkejsla“ v zimě. Zase na druhou stranu jsem si po dlouhé době užila pravou slovenskou zimu, kdy bylo minus šestnáct stupňů.

Jak se na show připravujete?

Převtělit se každý týden do jiného interpreta je velmi náročné. Jde nejen o zpěv, ale i o choreografii a herecké ztvárnění. Moji sousedi v domě, kde bydlím, už toho asi mají plné zuby (smích), protože každý týden jedu v jiném módu. Ale jak už jsem řekla, všechno se snažím dělat na sto procent a tomu projektu se maximálně věnuji. S tím jsem do toho šla. Aktuálně mám za sebou už čtyři čísla. Uměla bych si představit i lepší výběr (smích), ale je to hra, každý týden si v kole štěstí vybíráme interpreta a o tom to je.

Máte z nějakého vystoupení strach?

Jsou vystoupení, která jsou jednodušší, teď mě ale zrovna čeká jedno náročné, hlavně tedy po taneční stránce, protože zpěvačka, kterou budu představovat, je velmi zdatná i v tanci. S tancem nemám problém, nejsem dřevo, ale naučit se tancovat společně s tanečníky, aby to vypadalo jako podle pravítka, není jednoduché. Je to pro mě velká výzva. Budu tam mít i jednu parodii na operu, což je také trošku oříšek, protože mnoho lidí si řekne, ona operní zpěv studovala, to musí dát perfektně. Ale pokud člověk od svých čtyřiadvaceti let nezpívá, je to náročné. Pracovaly jsme s hlasovou poradkyní hodně na tom, abychom otevřely hlasivky, a věřím, že to diváky bude bavit.

Neuvažovala jste někdy, že byste byla místo moderátorky zpěvačkou?

Vystudovala jsem operní zpěv na konzervatoři v Bratislavě, ale pak jsem dostala nabídku jít do televize, což mě lákalo, takže zpěvu jsem se pak už nevěnovala. Ale nelituji toho. Ze Štúdia Kontakt, což byla relace pro mladé ve Slovenské televizi, jsem se stala hlasatelkou, uváděla pořady, a postupně se moje kariéra rozvíjela dál. Byla jsem celkem všestranné dítě. Kromě zpěvu a klavíru jsem hrála také závodně tenis, tancovala, dělala atletiku… Díky tomu umím dnes mnoho věcí a také jsem ráda, že jsem si jako jedna z mála Slovenek mohla vyzkoušet moderování a práci i v Česku. Dokonce si vzpomínám, že jsem ještě v den porodu Salminky točila tři reportáže, myslím, pro Top Star Magazín.

Jak dlouho ještě plánujete zůstat na Slovensku?

Měla jsem tu původně strávit deset dní s tím, že budu létat domů, nakonec jsem tu na tři měsíce. Ještě mi dva a půl měsíce zbývá. Slovensko nařídilo povinnou karanténu při návratu odkudkoli, což je pro mě nepřípustné, protože točíme každý týden. Je mi velmi smutno po dětech, máme krásný vztah. Každý den brzy ráno vstávám a snažím se je i na dálku vypravovat do školy. Každý z účinkujících tu má rodinu a já jsem tu jediná v podstatě sama v pronajatém bytě. A i když tu mám pár kamarádek a sestry, tak situace návštěvy moc nedovoluje. Každý má strach o své zdraví, čemuž rozumím.

Co říkají Salma a Nevio na vaše proměny?

Pokaždé v době příprav jsem s nimi v kontaktu a ukazuji jim, jak vypadám. Nevio se vždycky lekne, kdo to je. (smích) Ukazuji jim přes FaceTime i ostatní, jsou pořád se mnou. Doufám, že na mě budou pyšní. Dcera zdědila také muzikální sklony a je podobně jako já i moje mamka všestranně nadaná. Nevinko je zase neuvěřitelně zručný, miluje plyšové hračky a různě si je „tuní“. Oba jsou velmi šikovní a jsem moc ráda, že nesedí jen doma u počítače.

Zdroj: Story