Zpěvačka Tereza Hálová: Už si nepředstavuji

Úspěšná a vyhledávaná muzikálová a koncertní zpěvačka a herečka Tereza Hálová (29) nám prozradila, jak se dostala k muzice a herectví, že se jí ve 29 letech splnil její profesní sen, co si myslí o věrnosti mužů...

Jaká byla vaše cesta k muzice? Už na základce jste zpívala v kapele...

Na základní škole jsem zpívala koledy ve školním sboru a hrála ve školním orchestru na bicí nástroje a chvíli na piano.

Byla to pro vás užitečná zkušenost?

Pro malé dítě poněkud stresující. Kapelník byl totiž hodně přísný a občas nekontroloval svoje emoce. Dnes ho již chápu. S orchestrem jsem absolvovala několik zájezdů do Francie. Nastoupila jsem na školu do Frýdlantu, odkud jsem se přesunula na konzervatoř J. Ježka, kde jsem navázala první hudební kontakty.

Podědila jste muzikantské geny po rodičích, nebo neměli s múzami nic společného?

Pocházím z muzikální rodiny. Od malička do mě rodiče ládovali všemožnou muziku. Matuškou, Kubišovou počínaje, přes country, Nohavicu a Křesťana nebo Redla a Plíhala až k Hegerové, Suchému a Šlitrovi a Osvobozenému divadlu, za což jsem jim velmi vděčná.

Tereza Hálová

Podporovali vás rodiče ve vašem snažení věnovat se hudbě, nebo měli jinou představu o vašem profesním životě?

Myslím, že se oba natolik věnovali hudbě, že je to u mě naprosto nepřekvapilo. Již v ranném věku jsem se projevovala výrazně hlasitě. Neustále jsem si připravovala nějaká představení a vystoupení a pak nutila celou rodinu a¨všechny náhodně procházející sledovat moji hodnotnou produkci. Ráda na tohle tvůrčí a svobodné období vzpomínám. (úsměv)

Přestože jste už od dětství tíhla k muzice, nakonec jste vystudovala herectví, proč?

Odjakživa jsem chtěla být herečkou. A měla jsem k tomu krásnou příležitost u Jaroslava Duška, který mě vyučoval hlavní obor - autorské herectví, u něhož byl kladen důraz hlavně na improvizace, pohyb ale i práce s energií. Byla jsem moc ráda, že jsem mohla studovat právě tuto školu, protože způsob, kterým jsme měli možnost přistoupit k herectví, byl jedinečný.

Vystupovala jste několikrát i v zahraničí, kdy to bylo a jaká to pro vás byla zkušenost?

Jak jsem se již zmiňovala, byla jsem několikrát ve Francii. Dále pak veValencii, na Slovensku, v Německu, Irsku, Anglii atd. Zkušenost je to velice dobrá. Malé dítě v cizí zemi u neznámé rodiny beze slova porozumění se rychle naučí zákonům džungle.

Jak vzpomínáte na své působení v kapele Laura a její tygři, svého času patřila k naší špičce...

Byly to mé začátky. Takže byly velice těžké. Do Laury jsem nastoupila coby devatenáctileté děvče, nemajíce zbla potuchy o profesionálním zpívání, hudebních pravidlech a životě v showbussinesu. V roce 2002 jsem, zdrcena intenzitou připomínek některých hráčů, kapelu opustila.

Jak jste se dostala k muzikálům, co vás na tomhle žánru přitahovalo? Změnil se váš názor od té doby?

V době mé propuknuvší puberty se na české scéně objevil kultovní muzikál Jesus Christ Superstar, který mě v té době naprosto pohltil. Platonicky jsem se zamilovala do představitele titulní role Kamila Střihavky, jehož výkon byl odzbrojující. Ten mě paradoxně o několik let později nabídl
místo v jeho kapele a ve stejné době představil Michalovi Pavlíčkovi, který mě pozval na konkurz Excaliburu do divadla Ta Fantastika, v němž jsem dodnes.

Na který muzikál, ve kterém jste hrála, vzpomínáte nejraději?

Je to velmi těžké rozhodování. Ale vyhraje to z mnoha důvodů právě Excalibur. Jednak se jedná skutečně o kvalitní představení s vynikající hudbou a libretem. O režii a provedení ani nemluvě. Konkurzem prošla zřejmě ta nejkurióznější elita kolegů, ze kterých se časem stali velcí přátelé. Hrajeme ho již sedmým rokem a za tu dobu nám všem skutečně přirostl k srdci. Rozhodně budu na derniéře hodně brečet.

Můžete dát k dobru nějakou „historku z natáčení“, nějaký úsměvný zážitek z vašeho působení v muzikálech?

Je jich opravdu spousta. V podstatě se dějí v každém představení. Někdo něco zapomene nebo se přeřekne, anebo jde pouze o podpásové rozesmávání kolegů a tak. Já osobně se snažím veškerým potencionálním trapasům všemožně předcházet. Což se mi naštěstí zatím daří. Ale jednou při natáčení DVD Dobře placené procházky mně kolegové dali obráceně boty, které mi mají na scéně přezout. Byl to skutečně blbý pocit. Musela jsem hrát velmi bohatou, elegantní, sebevědomou dámu s kozíma nohama.

Stalo se vám někdy, že jste úplně vypadla z role a úplně zapomněla text? Jak to dopadlo?

Zaklepejte, ale naštěstí se mi to ještě nestalo. To je hercova noční můra.

Co všechno děláte v současnosti, kde hrajete a jaké jsou vaše další profesní plány?

Momentálně zpívám s bigbandem Zatrestband v čele s kapelníkem Petrem Píšou, se kterým nás dohromady svedlo spoluúčinkování v opeře Dobře placená procházka, dále v kapele Leaders Kamila Střihavky, se kterým se chystám na jeho Best of tour a v kapele Hrací skříň Praha. Nově také s Richardem Müllerem v rámci jeho tour 2009, a Michalem Pavlíčkem a také se připravuji na spolupráci s dirigentem Friedemannem Riehlem, před kterým si zazpívám rockové klasiky zaranžované pro filharmonii. V Divadle Ta Fantastika hraji muzikály Excalibur a Láska je láska, v divadle Semafor hru Kytice, v divadle Milenium muzikál Kladivo na čarodějnice a velmi doufám, že se na prkna Národního divadla vrátí představení Dobře placená
procházka, po kterém se mi stýská.

Tereza Hálová, Richard Müller

Jezdíte koncertní šňůru s Richardem Müllerem, to je pro vás určitě zajímavá zkušenost, co říkáte? Jaký je Richard parťák a člověk?

Richard je skvělý člověk. Jsem moc ráda, že jsem si s ním mohla zazpívat a přiblížit se mu. On, jeho písně a způsob jeho interpretace mi daly možnost se mnohému přiučit. Doma už dva měsíce poslouchám jeho desky.

Už jste okusila také filmové natáčení, jak na práci s panem Milošem Formanem vzpomínáte?

Na pana Formana vždy myslím s úsměvem a zbožným výrazem ve tváři. Je to fantastický člověk. Nesmírně milý, vlídný a neustále vtipný. Spolupráce s ním a jeho syny Petrem a Matějem mně osobně přinesla do života krásné věci, na které nikdy nezapomenu.

Máte nějaký profesní sen, který byste si chtěla jednou splnit?

Točila jsem s Milošem Formanem film na jevišti Národního divadla. Nevím, co bych mohla považovat za větší profesní sen. (úsměv)

Jsme server určený hlavně ženám, takže mi dovolte několik „ženských“ dotazů: Jaký je např. váš názor na emancipaci? A na feministky?

Můj názor je ten, že všeho moc škodí.

Světy mužů a žen jsou velmi rozdílné, myslíte si, že jste ten mužský už pochopila?

Částečně určitě ano. V základních modelech myšlení a chování jsou muži poměrně snadno čitelní. A hlavně všichni stejní... (smích)

Co byste tomu říkala strávit 24 hodin v mužském těle, šla byste do toho?

Určitě ano. Muselo by to být zajímavé být na chvíli muž. Být vyšší, mít jinou stavbu těla, vousy, chlupy na hrudníku, odlišný způsob myšlení, jiný sexuální prožitek.

Jaká je vaše představa ideálního muže a partnera pro vás?

Po těch letech si už raději nic nepředstavuji... (smích) Ale je to klasika – sebevědomý, inteligentní, mužný, pozorný, slušně vychovaný, milující…

Tereza Hálová

Mnozí muži říkají, že mají lovecký instinkt v genech, omlouvají tím často svou nevěru, co vy na to?

Že tím rozhodně omlouvají svoji nevěru, ale bohužel za to opravdu nemůžou. V přírodě také není běžné mít jednoho sexuálního partnera. Tak jako si samice instinktivně vybírají toho nejzdatnějšího samce, samci na druhou stranu mají¨naprogramováno rozsévat. Čímž ovšem neříkám, že by se občas neměli krotit.

Pěkně jste nám to vysvětlila, doufám, že si to přečtou muži a poučí se z vašich slov! Pojďme na chvilku k životnímu stylu, popište nám, v čem chodíte nejraději.

Kecky, džíny, mikina, bunda, taška přes rameno.

Jste ochotná koupit si třeba hodně drahou kabelku, když se vám moc líbí? Nebo máte jinou slabost?

Mám slabost na květiny a jídlo, když už to přijde, ale většinou nakupuji úsporně a s rozmyslem.

Snažíte se jíst zdravě? Prý si nedokážete představit jídlo bez masa...

Vzhledem ke způsobu života umělce, který vedu, se, v rámci možností, skutečně snažím jíst zdravě. Hlavně pestře kombinovat a vyvážit stravu.

Umíte vařit? Co je vaše oblíbené jídlo a naopak, co byste v žádném případě nejedla?

Vařím velice ráda a troufnu si i říct, že to umím. Nejoblíbenější potravinou je maso, které mi chutná ve všech podobách, ale nejraději mám biftek. Nejedla bych koprovku.

Cvičíte, sportujete?

Necvičím. V divadle a na koncertech se nacvičím dost, krom toho už pět let bydlím v pátém patře bez výtahu. Co se sportu týče, tak se ráda vymlouvám na sportovní rybolov.

Držela jste někdy nějakou dietu? S jakým výsledkem? Jak se vůbec díváte na diety?

Asi v 16 letech, ač jsem to nepotřebovala, jsem držela dělenou dietu. Vydržela jsem to týden a skončilo to absencí cukrů, takže když jsem se potom vzpamatovala u prázdné cukřenky, usoudila jsem, že dieta není to, co moje tělo potřebuje. Obecně na diety pohlížím s despektem. Myslím si, že by člověk měl jíst to, na co má v danou chvíli chuť. Mám pocit, že naše tělo samo dobře ví, co potřebuje.

Podle znamení zvěrokruhu máte být výbušná a tvrdohlavá, je to tak?

Tereza Hálová  
Narodila se17. dubna 1980 v Praze. Na základní škole účinkovala ve školní kapele Les Eleves, se kterou natočila desku a jela dvě koncertní turné po Francii. Poté
studovala dva roky Střední uměleckou školu ve Frýdlantu v Čechách, obor pěvecko-hudební. Následně přestoupila do druhého ročníku Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze, kde vystudovala autorské herectví pod vedením Jaroslava Duška.
V devatenácti letech vstoupila do kapely Laura a její tygři, kde působila dva a půl roku, a natočila desku Rytmus
(2000). Zpívala se Šumem Svistu, BSP, Plavalagunou, Davidem Krausem, či Woo Doo Bandem!. Od roku 2003 působí v divadle Ta Fantastika.
Výbušnosti jsem se postupem času odnaučila, pomocí čtení duchovní literatury. Je to, jak zjišťuji, mnohem pohodlnější. Člověk si může v každé vteřině určit směr svého jednání. Vždycky si můžete vybrat, jestli se začnete vztekat nebo to přejdete. Tvrdohlavá zůstávám ale stále.

Někde jste prohlásila, že byste ráda dostala nějaké teleportační udělátko. Kam byste se teleportovala? A co třeba stroj času, chtěla byste to zkusit i v jiné době?

Teleport bych využívala jistě nejraději při cestách z koncertů. Bylo by bezva dostat se během vteřiny například z Ostravy do obýváku. Co se týče stroje času, ten bych vyzkoušela obzvlášť ráda. Stoupla bych si na nějaké zajímavé místo a nařídila stroj tak, abych měla možnost být na tom samém místě v různých dobách.

Prý byste se ráda osobně setkala s Járou Cimrmanem, tak to jsme dva. Máte ráda humor tohoto českého velikána a všeuměla, potažmo humor jeho duchovních otců Svěráka a Smoljaka?

Velice, byla jsem na něm odchovaná. Cimrmanovy hry jsem poslouchala jako dítě před spaním, takže je všechny důvěrně znám. Humor Svěráka a Smoljaka nepovažuji jen za zásadní přínos české kinematografii, ale i za kulturní směr do značné míry ovlivňující myšlení národa jako takového.

Otázka na závěr: Co byste popřála našim čtenářkám v době vánoční?

Milé čtenářky, ze srdce vám přeji, aby letošní Vánoce byly dokonalé, ať dostanete to, o čem už dlouho sníte, ale neměly jste odvahu si představit, že by se vám to mohlo vyplnit, aby celý byt zůstal bez chyby načančaný až do Nového roku, abyste se ničím nenechaly rozladit a zkrátka aby byly o mnoho klidnější než ty předešlé. (úsměv)

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Kryštof Hádek – hvězda z Pekla

Ve filmu 3 sezóny v pekle si Kryštof Hádek zahrál bohémského básníka, který pohoršuje celou Prahu, chrlí sprostá slova a prožívá vášnivý románek s…

Akční letáky