Tvůrci nového seriálového počinu České televize nás vrátí do dob, kdy pražským kriminalistům šéfoval vrchní policejní rada Karel Vacátko a kdy četnickou pátrací stanici v Brně vedl Karel Arazím. „Svět první republiky je považovaný za idylickou dobu, kdy vše mělo svá pravidla a jistou noblesu. Asi jde pouze o naši představu, ale utíkáme se k ní rádi a je nám v ní dobře. Z toho vyplývá popularita seriálů jako Hříšní lidé Města pražského nebo Četnické humoresky. Náš seriál z tohoto pocitu rovněž těží, ale zároveň se ho nebojí nabourávat,“ říká ke Zločinům Velké Prahy kreativní producent a dramaturg Jan Lekeš a pokračuje: „Výběr jednotlivých případů je ovlivněný dobovou atmosférou nedávno prožité světové války, stejně tak jako sociálními a společenskými disproporcemi tehdejší společnosti. Tyto dva protiklady, střet idylického světa s realismem, tvoří hlavní dramatický motor naší krimisérie.“

DOBOVKY S VÁBIVÝM KOUZLEM

A proto ani hlavní hrdina, velký detektiv inspektor Hynek Budík, není muž bez bázně a hany. Zkušený rakousko-uherský kriminalista, manžel šlechtičny a otec dvou dcer se po roce 1918 stává Čechoslovákem a příslušníkem kriminální policie nové Československé republiky. „Inspektor Budík přichází do Prahy z Vídně. Je to tedy elegantní městský člověk s nejlepším vychováním. Švihácký, charakterní a kultivovaný policista, s lehkou obsesí na kvalitní oblečení a čisté boty. Loajální k nové republice, ale občas vzpomínající na staré dobré časy. Musím se trochu usmívat, ale když jsem se na roli připravoval, přehrával jsem si v hlavě všechny možné detektivky z té doby, nebo spíš o té době, abych se aspoň trochu přiblížil espritu těch elegantních vrchních inspektorů a detektivů, které známe z českých, ale třeba i britských detektivních filmů a seriálů,“ říká ke své roli Jaroslav Plesl. Ten se objevil již v řadě jiných dobových projektů – například v seriálu Bohéma či v minisérii Zločin v Polné.

„Dobové filmy v sobě mají vábivé kouzlo. Diváky baví jejich atmosféra, kostýmy, dobové interiéry, předměty, starobylá auta a kočáry. Způsob chování a dávné společenské normy. I když lidé a jejich příběhy jsou vlastně pořád stejní. Jenom na sobě mají jiné oblečení,“ popisuje herec svůj vztah k takzvaným dobovkám.

Zločiny Velké Prahy pro něj byly oproti předchozím pracím výjimečné především množstvím textu. „Tady ho byla opravdu kvanta. Některé natáčecí dny jsem si ve scénáři označil jako ,dny HP‘, Hercula Poirota. A ty mi vždycky daly hodně zabrat. Během nich jsem na konci případu sumarizoval, jak to všechno vlastně bylo, kdo byl a už není podezřelý, kdo je a kdo není vrah. No a někdy to byl monolog na dvě stránky. A do toho němčina a maďarština, protože Budíkova žena, kterou hraje Lenka Vlasáková, je Maďarka, a proto spolu doma občas mluví její rodnou řečí. Tyhle repliky jsem musel doslova nadrilovat, byly to hodiny práce. Nicméně docela jsme si to s Lenkou užívali, protože maďarština je opravdu výjimečná řeč,“ usmívá se herec.

NOVÁČEK SE VŠÍM VŠUDY

Lapkové, kasaři, mordýři a jiní gauneři nebudou mít ve Zločinech Velké Prahy chvilku klidu i kvůli dalším dvěma vyšetřovatelům – inspektorovi Rudolfu Havlíkovi a policejnímu agentovi Martinu Nováčkovi. Představitel prvního z nich, Jiří Langmajer, nepatří zrovna mezi fanoušky detektivního žánru – ať už ve filmové, seriálové či knižní podobě –, o to prý ale pro něj byla práce na projektu přínosnější. „V dnešní šílené době bylo ozdravné vrátit se zase o pár desítek let zpátky a prožít, byť jen před kamerou, Zločiny Velké Prahy,“ říká spokojeně herec, jehož inspektor Havlík je proslulý vřelým vztahem k ženám. A dokáže díky němu mnohdy proniknout i do nejtemnějších zákoutí pražské galerky. „Nechci se vyjadřovat k tomu, zda to tak opravdu bylo. Jen vím, že jsme se všichni snažili postihnout tehdejší dobu co nejpřesněji,“ dodává Jiří Langmajer, který se prý rád objevil před kamerou společně s Jaroslavem Pleslem i s „nováčkem“ Denisem Šafaříkem. Toho můžete znát zatím především z pohádky Kouzelník Žito.

Martin Nováček, kterého Denis Šafařík ztvárnil, dostál svému příjmení. „Je to opravdu nováček se vším všudy, takový policejní benjamínek. Máme toho mnoho společného. Například strach z nadřízených. Dokud tento zvláštní strachorespekt přetrvává, cítím se pokaždé jako benjamín i proti své vůli. Zažívám to v divadle a bylo tomu tak i při natáčení Zločinů,“ prozrazuje herec s tím, že jelikož má staršího bratra, bude benjamínkem už napořád.

Zdroj: Česká televize