V souvislosti s mediálně propíraným rozvodem ZLATY ADAMOVSKÉ (51) s nynějším ministrem vnitra Radkem Johnem byla zveřejněna spousta nesmyslů. Nešlo se nezeptat, zda někdy litovala toho, že něco řekla novinářům: „Celý život jsem byla v rozhovorech otevřená, upřímná, dnes po zkušenostech s některými žurnalisty budu s informacemi ze svého soukromí šetřit…“
Zlata Adamovská
Nedávno vám vyšla „autobiografie“, co vás k tomu vedlo?
Vůbec nešlo o nějaké mé vnitřní rozhodnutí, že bych měla bilancovat, to ne. Ke knížce mě přemluvil víc jak před rokem Jakub Hladký, který ji o mně napsal. Takže je spíš takovým ohlédnutím v mezičase a vzpomínáním na pracovní a částečně i životní cestu.
Mně připadá, že vy teď žijete jako ta seriálová Běla. Prostě dokazujete, že i v padesátce jde všechno změnit.
(směje se) Určitě. I Běla si uvědomuje, že se člověk nesmí nechat ničím porazit, že si má stát za svým, držet si nějakou životní lajnu a nemá se nechat vmanipulovat do něčeho, co by sám nechtěl. Což je důležité, protože ve spoustě vztahů se někdo stává submisivnějším a submisivnějším, až pak pod vlivem někoho dominantnějšího člověk ztratí svou osobnost. Znám spoustu takových osudů. Kolikrát ženy, aby vyhověly manželovi, zůstanou doma a popřou svoji profesi, div ne identitu, až je z nich nikdo. A neuvědomí si, že toho muže nebude zajímat nikdo, ale žena, která bude něčím pozoruhodná. Většinou vše končí tím, že přijde někdo atraktivnější, kdo se zajímá o dění kolem jeho práce. Žena, která přemýšlí jen o tom, co připraví k večeři, přestane muže brzo bavit.
Dobře, vy jste rozhodně taková nebyla a stejně to dopadlo, jak to dopadlo… Tak to s těmi muži je?
Každý se může rozhodnout, zda je kvůli nějakému požitku ochoten riskovat něco, oč by nerad přišel. Samozřejmě, že nástrah je v životě spousta, ale vy si musíte uvědomit, co je pro vás priorita. Jestli hazardovat, že ztratíte rodinu a zázemí kvůli pochybné známosti, nebo ne… Je to každého volba.
Nemáte přesto pocit, že přílišná mediální kritika vašeho exmanžela vás tak trochu nutí se ho zastat?
Protože ho znám a vím, že nedělá nic špatného. Prostě to je hra na politickém pozadí, kdy je mi jasné, kdo jak táhne, odkud vítr fouká a jakou moc mají média. Jak lze manipulovat s fakty. Opakují se pořád ty samé nesmysly. A stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Já vím, že je to inteligentní člověk, který se nenechá uplatit a chce napravit pořádky v této zemi. Myslím, že spousta lidí mu pořád drží palce. Jen je nesmí zklamat jako mě.
Vnitřně vás neštve, že vám provedl lumpárnu, a vy ho ještě obhajujete?
Zklamal mě velmi, o tom není pochyb, ale nejvíc ublížil sobě. On se na sebe musí každé ráno koukat do zrcadla a vidět tam člověka, který lhal svým blízkým, podváděl deset let svou ženu. Ale ne nadarmo se říká: Všechno zlé je pro něco dobré. Uvidíme. Já si zatím nestěžuju. Užívám si svobody, zatímco on, který ji tak miloval, skončil tak, jak skončil.
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Story, které je právě na novinových stáncích.