Zlata Adamovská: Spoustu věcí jsem pochopila díky babincům

Zdroj:

Po sezoně nabité natáčením tří seriálů a zkoušením v divadle nemá Zlata Adamovská (53) úplně prázdný pracovní diář ani o prázdninách: na Letní scéně Divadla Ungelt hraje intrikánku v komedii Sklenice vody.

Jak se vám hraje pod širým nebem?

Když jsem před dvěma lety hrála venku poprvé, v představení Na útěku s Janou Štěpánkovou, byl to nezvyk a zároveň velká životní premiéra. Dnes si to přímo užívám. Dvě stě let starou komedii, která je stále aktuální, skvěle upravila Věra Mašková. Hra se musela nazkoušet přímo do venkovního prostoru, přitom dny na jaře nebyly všechny teplé, ale teď v létě je při představeních atmosféra krásná. Okolní scenérie se krásně dají zapojit do děje, pro diváky je to vždycky velký zážitek.

To zní, jako byste rezignovala na lásku.

Mluvím o roli. Běla není v situaci, kdy má potřebu se zamilovávat. Někdy se zamilujete třeba až po dvou letech, co s tím člověkem jste. Začnete si ho vážit, obdivovat a najednou zjistíte, že ho milujete, že byste za něj dala ruku do ohně.

Stalo se vám to někdy?

Zatím ne. Ale mám několik kamarádek s různými osudy, jako jsou nepovedené vztahy, nevěry, nemoci, úmrtí… Spoustu věcí jsem pochopila díky našim babincům, jsem přístupná různým úhlům pohledu.

Vás také potkalo zklamání ve vztahu. Neměla jste někdy chuť hodit chlapy do jednoho pytle s tím, že je už nechcete vidět?

Ani ne. Nejsou přece všichni stejní. Rozhodně jsem ale neskočila druhý den do dalšího vztahu.

Proč o současnosti mluvit nechcete?

Řekla jsem si, že si soukromí budu víc chránit. Nemusejí všichni vědět všechno. To, že mám hezký vztah, je pro mě velký dárek, vážím si ho.

Čím míň řeknete, tím víc budou mít fotografové potřebu číhat za popelnicemi, s kým odjíždíte na dovolenou.

To jsou hrozně přízemní potřeby. Budu si žít svůj život, jak chci já, a nemusím hlásat do světa věci, které nechci ventilovat. Nemám co tajit, ale jak říkám, některé věci si nechám pro sebe. Nikomu neubližuju a mám se hezky.

Vypadáte spokojeně, ne jako po šílené sezoně.

Děkuju! To je docela paradox, většina lidí mi to říká ve chvíli, kdy jsem unavená. Asi jak jsem pořád ve střehu, jako napnutá tětiva, nesmím povolit. Sama jsem zvědavá, jak bych působila, kdybych byla odpočatá.

Popasovala jste se dobře s tím, že vás děti už tolik nepotřebují?

Je mi jasné, že chvíle, kdy mi jako caparti naskákaly ráno do postele, se už nevrátí. Myslím, že i když Bára teď začala bydlet s přítelem, zůstaneme ve vzájemném kontaktu. Doufám. V přání k narozeninám mi napsala, že jsem nejskvělejší, nejstatečnější a nejobětavější maminka na světě. Dojalo mě to. Jsem ráda, že dlouho vyrůstaly v úplné rodině a rozvod přišel v době, kdy už se s ním mohly snáz vyrovnat.

Musím říct, že opravdu nepůsobíte jako zhrzená chudinka.

Už je to dva a půl roku, žijeme úplně jinak. Už zase lítám. Pomohlo mi nejen to, že jsem měla hodně práce, ale i děti a moje máma, kterou jsem si teď přestěhovala k sobě. Žití v několika generacích je moc fajn. I proto, že děti vidí, že je normální se o staré rodiče postarat.

Starají se někdy už teď? Udělají vám třeba snídani do postele?

A víte že jo? Nebo Bára uvaří pro celou rodinu, Péťa dojde nakoupit, poseká zahradu… O povinnosti se dělíme.

Co vás čeká v nové sezoně?

Dostala jsem nabídku z jednoho velkého divadla, ale rozhodla jsem se, že příští rok nic nového v divadle zkoušet nebudu, nemám energii na rozdávání. Čeká mě jenom natáčení a divadelní představení. A cestování, protože to patří k mému životu. Skulinky v diáři si umím cestováním zaplnit výborně.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky