Psal vám život víc komedie, nebo dramata?

Já myslím, že to bylo tak hezky v rovnováze. Momentálně se těším na další kapitoly a třeba i nějakou tu komedii. (úsměv) I když sama bych to takhle nerozdělovala. Jako herečka mám ráda tragikomedie a řekla bych, že i život má takový být. Aby byl vyvážený, musí logicky přijít i náročnější období a zase se přelít do lepších časů. Já si nestěžuju.

Líbilo se vám vracet se ve vzpomínkách, když jste se společně s autorem vaší životopisné knihy Jakubem Hladkým vydali zpět v čase?

Jsem ráda, že jsem byla vyzvána k zastavení a ohlédnutí se zpátky. Sama bych si na to asi nikdy nenašla čas. A když jsem dostala příležitost k rekapitulaci, leccos jsem si mohla sesumírovat. Nejenom fotky v krabicích, (úsměv) ale i vlastní vzpomínky. Mnohé samozřejmě s odstupem vnímáte úplně jinak než ve chvíli, kdy tu danou situaci prožíváte.

Na co se vám vzpomínalo „rádo“?

Určitě to byly moje začátky u profese, pro mě hrozně vzrušující období. Poznávání nových lidí, kamarádů, nové zážitky, postupné sžívání se s tím povoláním a se vším, co k němu patří... Hledání sama sebe, vlastní cesty, to bylo zatím v mém životě asi nejdobrodružnější.

Nerada bych se vás dotkla, ale nepřipadala jste si tak trochu... stará, když jste se pustila do životopisné knihy?

Stará si nepřijdu, já to hlavně neřeším. Pamatujete, jak jsem vám kdysi říkala, že číslovka za jménem má pro mě stejnou výpovědní hodnotu, jako by tam bylo napsané číslo bot? Spíš jsem byla překvapená, co všechno mám za sebou. Třeba ten obsáhlý seznam titulů, které jsem natočila. Zpětně dost dobře nechápu, jak jsem to všechno vlastně mohla stihnout, když jsem kromě práce vychovávala děti, organizovala chod rodiny, adaptovala byty, cestovala, starala se o dům, o zahradu... Vždyť víte, kolik toho mají ženy doma na starosti – a já jsem v tomhle směru úplně obyčejná ženská. Zkrátka jsem zjistila, že jsem svůj život neproflákala – a to je hezký pocit.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.