Diskutujte: Ve které roli se vám Bořivoj Navrátil líbil nejvíc?
Přiznám se, že já na něj mám vzpomínku, která jen zdánlivě vypadá smutně. Když jsem před Vánocemi loňského roku začala sbírat materiály pro knížku o Vladimíru Rážovi, potřebovala jsem oslovit právě pana Navrátila.
Byl totiž mnoho let jeho nejbližším přítelem a kolegou v Národním divadle. Bořek, jak mu všichni blízcí říkali, mě neodmítl, ačkoli zrovna podstupoval drastické dávky chemoterapeutik.
„Paní redaktorko, můžete přijít ještě dneska?“ překvapil mě svou odpovědí do telefonu. „Já budu celé odpoledne na onkologii na Karláku a tam mám dost času – a hlavně – to mi nebude špatně. Kdežto až mi zítra či pozítří začnou dávky zabírat, nebudu schopen slova.“ Na takovou výzvu nemůžete neposlechnout.
To odpoledne a podvečer v nemocnici se proměnilo v neuvěřitelně pozitivní zážitek. Herec sdílel pokoj s jedním známým panem hrabětem, který též podstupoval stejnou terapii. Oba pánové mě uvítali kavalírsky jako dámu a sršeli vtipem. Dokud byli zdraví, neznali se.
Při dlouhých hodinách na kapačkách se však velmi sblížili a postupně si odvyprávěli své životní příběhy. A tak se i do mého diktafonu předháněli v historkách a z pokoje se ozývaly salvy smíchu. Sestřičky čas od času nahlédly dovnitř a věřím, že mi i drobně záviděly. Když jsem se s oběma pacienty večer loučila, řekla jsem jim, že mi dali nejúžasnější vánoční dárek.
Takový byl Bořek. Jeho milovaný Vláďa Ráž zemřel v 77 letech a Bořivoj onemocněl ve stejném věku. Od počátku byl smířený s nemocí i se svým odchodem. Když se jeho stav zhoršil, přestěhoval se ze svého útulného vinohradského bytečku, který měl skutečně velmi malé rozměry (i to vypovídalo hodně o Navrátilově skromné povaze) do sanatoria v Nové Vsi pod Pleší.
Byla jsem se tam za ním podívat. Tentokrát byl na pokoji sám, jen s televizí. Ačkoli už byl závislý pouze na umělé výživě, úsměv mu z tváře nezmizel. Přinesla jsem mu knížky na čtení a on mi pak v esemeskách líčil, jak byly zábavné. Chtěl vědět co nejvíc o historii původně tuberkulózního sanatoria a byl překvapený, že tu své poslední dny trávil i legendární herec Oldřich Nový.
Když jsem od něj odcházela, mával mi z postele, na které se už sotva nadzvedl. Nedávno jsem mu psala, jak pokračuji na knížce a které Rážovy lásky jsem ještě objevila. Odepsal mi: „Založíme spolu detektivní kancelář a máme našlápnuto do vlády. Těším se na zasedání! Bořek.“ Místo toho už teď zasedá po boku svého kamaráda Vladimíra Ráže v nebeské síni. A já mu děkuji za životní lekci.
| Bořivoj Navrátil (26. 9. 1933 Kroměříž - 31. 10. 2011 Praha) |
| Jeho nejčastějšími filmovými rolemi byli lékaři a zloduši. Do bílého pláště ho oblékal především režisér Karel Kachyňa ve filmech Už zase skáču přes kaluže, Pozor, vizita!, Sestřičky, ale zahrál si i dr. Dušana Makovického, osobního lékaře L. N. Tolstého ve filmu Sergeje Gerasimova Tolstoj. V seriálu Vlak dětství a naděje hrál německého generála, v Návštěvnících předsedu rady Země, v Dobrodružství kriminalistiky daňového podvodníka Osipova, ve filmu Maharal-tajemství talismanu archeologa Aarona Cohena. Mnoho let byl členem Národního divadla, odkud odešel v roce 1992 hostovat do Divadla na zábradlí, Horáckého divadla a Divadla v Celetné ulici (spolek Kašpar). |