Jan Skopeček byl jeden ze zakládajících členů Divadla pod Palmovkou, kde působil přes šedesát let. Během druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře kvůli svému z části židovskému původu. V roce 2017 si vysloužil medaili Za zásluhy.
Prakticky celý svůj život žil s herečkou Věrou Tichánkovou, jenž zemřela v roce 2014. Od její smrti už nebyl na tomto světe rád. Jedním z posledních lidí, kteří ho viděli naživu, byl jeho celoživotní přítel Jiří Krampol. Ten pro Šíp popsal, jak probíhalo jejich setkání.
„Byl jsem za ním ve Slunečnici (domov pro seniory), kde měl takový pokojík. Blbě viděl, blbě slyšel, ale byl při věci. Nebyl nějak mimo. To ne. Ptal jsem se ho, jak se cítí. Říkal mi, že žije ze vzpomínek a už ho to nebaví,“ prozradil Krampol, co mu Kopeček svěřil.
Vzala ho smrt manželky, pak už ho život nebavil
„Bylo to takový sladkobolný. Byl smířenej. Jeho hlavně vzala smrt jeho manželky Věry Tichánkové. On s ní byl celej život. Byli spolu přes šedesát let a on byl bez ní jako bez ruky,“ pokračoval herec, kterému jeho dobrý kamarád velmi chybí.
„Já ho znal celej život. Od školy od prvního ročníku. Od mých dvaceti let. Byl mi dokonce na první svatbě. Byli jsme přátelé. Vždy, když měl premiéry, tak jsem na ně chodil. Třicet let. Byl to úžasnej člověk. Hodně pozitivní. Byla s ním sranda. Furt měl takový ironický kecy, ale v dobrém,“ zavzpomínal Krampol.
Furt měl takový ironický kecy, ale v dobrém, smál se Krampol
Vztah si s ním vytvořil i proto, že s ním zažil jeden z nejzásadnějších momentů v kariéře. „Když jsem byl mladej kluk, dělal jsem s ním první film. Jmenovalo se to Tři chlapi na cestách. Hrál jsem tam řidiče autobusu. Hrál jsem tam i s mladinkou Naďou Konvalinkovou, která mi tam dala facku. Já jsem ji vůbec neznal,“ smál se Krampol.
„Ve filmu byla scéna, jak já ji vlákám na pokoj na lahev vína. Pamatuju si, že se tomu Skopeček chechtal a dělal si z nás dělal srandu, že nás tam fackuje šestnáctiletá Konvalinková,“ dodal herec.
Série o Třech chlapech patří dosud k nejznámějším filmovým počinům Skopečka. Dále pak S čerty nejsou žerty či Marečku, podejte mi pero. Nelze opomenout, že byl také autorem několika divadelních her a rozhlasových dramat.