Dcera z bohatého florentského rodu Medicejských se původně vůbec neměla stát francouzskou královnou. Protože jí ale brzy zemřeli rodiče, ujal se jí strýc, papež Klement VII. Ten ji nechal vychovat v klášteře a aby upevnil vztahy s francouzským králem, vyjednal jí svatbu s jeho mladším synem Jindřichem. Kateřina nebyla ve svém novém domově příliš oblíbená; do izolace ji stavěl jak její neurozený původ, tak fakt, že její manžel už měl starší milenku Dianu, které se nehodlal vzdát.
Osud tomu chtěl, že starší Jindřichův bratr roku 1536 náhle zemřel a Jindřich se stal následníkem trůnu. Kateřina v té době měla jedinou starost - přivést svému muži na svět dědice. Dlouho se jí to nedařilo a začalo vážně hrozit, že manželství bude rozvedeno. Nakonec se však stala matkou deseti dětí, i když tři z nich nepřežily první rok života.
Po smrti krále Františka I. v roce 1547 se z jejího muže stal král Jindřich II. a Kateřina byla titulována královnou. Titul byl však jen formální, Jindřich byl nadále ovládán svou milenkou a Kateřinu stavěl do kouta.
Když roku 1559 Jindřich II. zemřel na následky zranění v turnaji, na trůn usedl jeho patnáctiletý syn František. Jeho vláda trvala jen rok a půl, než se mu utvořila záhadná hlíza v uchu, která se rozšířila do mozku a způsobila mu bolestivou smrt. Ačkoli byl František mladý a neduživý, za rok vlády stihl ukončit dlouholetou válku s Habsburskou monarchií a zastavit pronásledování protestantů. Svou manželku Marii Stuartovnu ale neoplodnil a není jisté, zda se o to vůbec pokusil.
Dalším v pořadí na trůn byl proto jeho bratr Karel IX., jemuž tehdy bylo pouhých 9 let. Praktického vykonávání vlády se ujala Kateřina z pozice jeho regentky. Konečně tak mohla vládnout podle svého a Francie začala psát jednu z nejkrvavějších kapitol svých dějin.
Francouzský zámek Blois
Pod záminkou smíru mezi katolíky a hugenoty se Kateřina rozhodla provdat svou dceru Markétu za vůdce hugenotů Jindřicha Navarrského. Proslýchá se, že dokonce otrávila Jindřichovu matku, které se plánovaný sňatek vůbec nezamlouval, není to ale dokázáno. Týden po svatbě, v noci na Sv. Bartoloměje roku 1572, Kateřina přesvědčila krále Karla k zásahu proti hugenotům, který vyústil v šokující krveprolití.
Slabý a citlivý Karel IX. poté trpěl vážnými výčitkami svědomí a údajně v hlavě slyšel nářek vražděných hugenotů. "Jakou ďábelskou radu jsem to následoval! Bože, odpusť mi... Jsem ztracen, ztracen," vykřikoval, ale jeho matka ho jen s chladnou tváří označila za blázna.
Tuberkulózou trpící Karel se dožil pouhých 23 let. Na trůn po něm dosedl nejmilovanější Kateřinin syn Jindřich III. Pokud si ale Kateřina myslela, že ho bude moci ovlivňovat jako Karla, byla na omylu. Nový král ji brzy vyhostil na zámek Blois, kde roku 1589 zemřela.
V honosném interiéru zámku Kateřinu připomíná tajemná komnata se 237 skříňkami, které se dají otevřít stisknutím pedálů ukrytých v podstavcích. Podle pověstí zde chladnokrevná matka králů schovávala nejen cenné šperky a důležité listiny, ale také jedy, jimiž likvidovala své nepřátele.