Sama

Yvonne Přenosilová (72) se narodila v roce 1947 v Praze a svou rodnou hroudu dodnes neopustila. Poslední roky tráví zavřená v žižkovském bytě, vychází minimálně a návštěvy přijímá jen výjimečně. Občas se objeví na jubileu svých dávných kolegů nebo na křtu zajímavé knihy, ale koncertů už dávno vzdala. Tři roky zpátky musela s pravdou ven a přiznala vleklý boj s nemocí ischias, která způsobuje palčivé bolesti sedacího nervu a zpěvačce znemožňuje vystoupení. Když už se rozhodne opustit svůj byt, tak většinou zamíří za svým synem do německého Mnichova, kde se svou přítelkyní žije.

Zázemí

Yvonne pochází z multikulturního prostředí. Otec byl strojní inženýr, který za války utekl a bojoval v britské armádě. Tak se dostal až do Palestiny, kde potkal svou vyvolenou. Byla to rodilá Rakušanka, ale její první manžel byl Žid a pronásledovali ho nacisté. Se strachem se žena odhodlala vyjít v Jeruzalémě ven a jít na předem domluvenou schůzku. Oba nakonec ve zdraví přečkali válku a vrátili se do Prahy. V Čechách se tehdy na německý jazyk hledělo skrz prsty, a tak se doma mluvilo výhradně anglicky. Ani jeden z rodičů se nebál provokace. Matka chodila v barevných a drahých šatech, otec nedokázal držet jazyk za zuby. Jednoho dne si na něj došlápli a odvedli ho do slavného "domečku" vedle Hradu. Yvonne se tak musela potýkat nejen s nálepkou cizáckého dítěte, ale i s cejchem potomka vlastizrádce.

Raketový rozjezd

Průkopnice rhythm and blues a rock and rollu Yvonne Přenosilová měla k hudbě díky svému otci velmi blízko. S radostí zpíval černošské spirituály a svou dceru v hudební kariéře podporoval. Ta se rozjela během konkurzu do Semaforu, kde Yvonne sice neuspěla, ale zaujala skladatele Karla Mareše. V roce 1963 se spojila se skupinou Olympic a vystupovala v pásmu Ondráš podotýká. O rok později přezpívala píseň I´m Sorry a hit Roň slzy od textaře Jiřího Štaidla, který psal i pro Karla Gotta, se stal symbolem šedesátých let. Ovládla českou hudební scénu a její jméno se začalo pomalu drát za hranice. Dostala se do Londýna, kde se z ní během tří týdnů stala opravdová hvězda. Vydala gramodesku, spolupracovala s britským odborníkem Tony Hatchem, po boku Rolling Stones vystoupila v pořadu Ready, Steady, Go! Po návratu domů jí celý národ tleskal a získala stálé angažmá v divadle Apollo, kde působila po boku Karla Gotta, Pavlíny Filipovské nebo Karla Hály.

Chyba?

Její spanilá jízda trvala tři roky. Jako jedna z prvních podepsala třaskavou petici Dva tisíce slov. Dostala se tak na stranu nevole a tlak jí donutil emigrovat. Do SRN za svými rodiči se dostala oklikou přes Rakousko a Velkou Británii. Nakonec v Mnichově žila dlouhých 26 let. Na slávu se jí navázat nepodařilo, ale založila rodinu a objevila v sobě moderátorský talent. Našla si práci v Rádiu Svobodná Evropa a stala se redaktorkou českého vysílání.

U British Airways potkala svého manžela, díky kterému vyvdala titul baronky a má dnes čtyřicetiletého syna Maximiliana Philipa. Manželství ale neklapalo a vydrželo sotva pár let. Bývalá hvězda hudebního nebe se ocitla v roli samoživitelky. Když se Svobodná Evropa rozhodla k přesunu do Prahy, neváhala. Svému synovi zařídila stipendium na rakouském gymnáziu v Praze a těšila se na velkolepý návrat. Pár dnů před plánovaným odjezdem se ale objevil bývalý manžel a syna přetáhl na svoji stranu. Yvonne se musela rozhodnout - rodina nebo kariéra a domov?