Když bylo malé Janě osm let, vyzvedla jí jednoho dne matka ze školy a řekla jí, že pojedou na výlet. Místo toho ale ji i jejího nevlastního bratra odvezla do dětského domova a nikdy se nevrátila. 

O prožité hrůze nyní Yanna promluvila v podcastu Charity České republiky. S odstupem času prý začala svůj složitý osud vnímat jako něco, co ji v mnohém posunulo.

“Když to řeknu hloupě, bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Nějak se s tím možná peru do dneška, protože mám v sobě nějaký problém, který se snažím řešit. Já jsem vlastně ani nebrečela, což je hrozně zvláštní. Přitom přijít o rodiče tahle ze dne za den je pro dítě náročné,” popsala Jana Rybníčková, jak se tehdy cítila.

Zdroj: Youtube

“Na začátku jsem prošla něčím jako Klokánek, a tam měla naše matka, já jí říkám autorka, možnost ještě asi dva měsíce si to rozmyslet a vzít si nás. Ale přišel ten D a ona nepřijela, a já jsem z toho byla smutná, ale nebrečela jsem. Něco se ve mě asi zlomilo a myslím, že jsem díky tomu dneska silnější člověk,” myslí si zpěvačka.

Nějakou dobu poté musela strávit v diagnostickém ústavu, kde si prožila těžké chvíle. Spolu s ní tam totiž byly i problémové děti, které se k sobě často nechovaly pěkně a navíc měly spoustu nehezkých zlozvyků. Poté se ale dostala do dětského domova v Dolních Počernicích, na který má velmi pěkné vzpomínky.

Přestože by člověk mohl předpokládat opak, nemá zvlášť ošklivé vzpomínky na život, který měla se svou biologickou rodinou. V paměti jí ale přece jen některé zvláštnosti utkvěly.

Rodiče nebyli alkoholici ani zadlužení

“Pamatuju si, že my jsme mohli být strašně dlouho venku. A mně to nepřipadalo vůbec divné. Divné mi přišlo, že ostatní musí jít na večeři a spát. My jsme po sídlišti v Modřanech běhali třeba do jedenácti, půl dvanácté. Ani moje matka nebyla nějaká alkoholička nebo feťačka. Nepamatuji si ani, že bychom měli nějaké finanční problémy. Proto bylo zvláštní, že to přišlo takhle ze dne na den,” svěřila se Yanna.

Na seznámení se svou pěstounkou Hanou Čížkovou, které dnes říká mami, vzpomíná velmi ráda. Bylo to totiž takřka osudové setkání, které jí změnilo celý život.

“Ono to bylo hrozně hezké. Vyprávěla mi, že to bylo tak, že už nemohli mít další miminko a mamka si strašně přála holčičku. Napřed chtěla třeba pomáhat dětem v Africe nebo něco takového, ale pak si řekla, že i u nás je spousta dětí, které potřebují pomoc,” vysvětlila. 

S Hanou Čížkovou si padly do oka

“Přijela dáma v bílém se svou kamarádkou. Zrovna jsem dělala úkol z němčiny. Pozvala mě na palačinku, hrozně hezky jsme si povídaly a padly jsme si do noty. Potom už hned začala mamka zařizovat, abych mohla jít co nejdřív k nim,” prozradila Jana Rybníčková. 

Kromě maminky Hany Čížkové tak získala také bratra a tatínka. V kontaktu ale byla také se svou biologickou babičkou, která se o ni bohužel sama postarat nemohla. 

“Babička si mě vzít chtěla, ale byla zrovna v nemocnici v umělém spánku, když jsme se dostali do dětského domova. Byla tam rok. Já jsem si pamatovala její telefonní číslo, strašně dlouho jsem se jí snažila dovolat, až se mi to jednou povedlo. Protože už byla starší osoba a byla hodně nemocná, nemohli mě svěřit do její péče. Brala si mě proto aspoň na víkendy,” řekla umělkyně.

Yanna později vystudovala konzervatoř a na Mezinárodní konzervatoři dnes také sama vyučuje. Kromě toho se také věnuje charitě. Byla by totiž ráda, aby pozitivní životní změnu mohlo zažít co nejvíc dětí, které měly podobný osud jako ona.

Související články