Vojtěch Dyk: Nemám rád své fotky

Zdroj:

Je mu 24 let, ještě nedostudoval DAMU, a přesto má angažmá v pražském Národním divadle, zpívá s úspěšnou kapelou a kolegové herci i muzikanti o něm mluví s respektem.

Rozhovor jsme dlouho odsouvali. „Když je práce moc, musím si dát chvilku oraz, třeba na rybách,“ vysvětluje.

Kdo vás k vodě přivedl?

Táta, k Sázavě. Hrozně mě to chytilo někdy ve čtrnácti.

Místo fotbalu a lezení po stromech jste chytal ryby?

I fotbal mě bavil, hrál jsem ho závodně, stejně jako florbal. Ryby jsou opravdová relaxace. Neodpočívám ležením u moře, musím pořád něco dělat. A to ryby splňují: nic nedělám, ale zároveň musím pořád sledovat toho malého policajta, jestli se nehýbe. Pak mám ještě rád sekání trávy: praží sluníčko, nasadím si sluchátka, pustím hudbu a sekám velkou parcelu… Krása.

Proslul jste jako mystifikátor, na jednom chatu třeba na otázku, s kým sedíte v šatně, odpovídáte, že v Národním je málo místa, tak se převlékáte na schodech.

To je ta moje druhá osoba, která ze mě mluví. Občas tak odpovídáme s kapelou na hloupé otázky. Třeba jestli mám radši čepici, nebo klobouk.

Ale čtenáře může opravdu upřímně zajímat, s kým máte šatnu.

Sedím pokaždé s někým jiným, někdy i sám. Než bych sáhodlouze vypisoval, s kým jsem kdy seděl, můžu odpovědět na další tři otázky.

Zpráva o nabídce, abyste po úspěchu písničky o gayích napsali song o učních, byla taky mystifikace?

Ne, oslovil nás pražský magistrát. Jenomže my jsme o týden dřív před magistrátem upozorňovali na to, že co se tam děje, je otřesné, takže jsme výzvu nepřijali.

I když myšlenka dostat mladé do učení je dobrá. Apeluju na děcka, ať jdou na učební obory – u počítačů se všichni neuživí. Asi se bojí, že řemeslník si nevydělá. Není to pravda: nedávno jsem rekonstruoval byt a žasl jsem, co si řekli zedník, truhlář, instalatér. Zlaté české ručičky.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky