Jiný

Zasloužilý umělec a držitel řady domácích i zahraničních ocenění se narodil 15. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou do rodiny nadšených ochotníků. Jako dítě ho lákal tanec a při studiu na gymnáziu stepoval v nočních barech. Rodiči byl plně podporován a dráze herce a komedianta nic nebránilo. Později se proto dal na divadlo a vystudoval herectví ve škole E. F. Buriana.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1937 v komedii Martina Friče Svět patří nám. Větší příležitosti mu přinesla až poválečná doba, kdy se vyprofiloval jako představitel plachých a tragikomických antihrdinů. V jeho výrazu i humoru bylo vždycky něco trochu smutného. Diváky tak nutil nejen k úsměvu, ale i k zamyšlení.

Za svou kariéru si Brodský zahrál v devadesátce filmů, mezi nimiž nechyběly trezoroví Světáci a Skřivánci na niti, celosvětově oceňované Ostře sledované vlaky, kriminální Smrt černého krále ani pohádkové příběhy v čele s Arabelou a Návštěvníky. Šlo o vzácného herce a brilantního vypravěče, který si uměl získat srdce dětí i dospělých.

Nevěra sem, nevěra tam

Plachost a roztržitost pro něj nebyla typická jen na plátně, ale i v běžném životě. Týden před plánovanou svatbou s Jiřinou Jiráskovou se vymluvil, že mu zemřela babička. Ona sama si ale také nebyla jistá, je-li láska k němu opravdová.

Herec se nakonec oženil s baletkou Boženou „Bíbou“ Křepelkovou, s níž měl syna Marka. Manželství ale ohrozil neuváženou nevěrou, na kterou žena přišla. I když cesta k rozvodu byla velmi rychlá, časem k sobě našli cestu a do Brodského smrti byli dobří přátelé.

Druhou a skutečnou životní láskou byla Jana Brejchová. Zalíbení bylo však jednostranné a při natáčení muzikálového filmu Noc na Karlštejně se zakoukala do kolegy Jaromíra Hanzlíka. I Vlastimil Brodský tak zakusil pocit, když mezi dva zamilované vstoupí někdo třetí. Z tohoto svazku se herci opět narodilo dítě. Dcera Tereza je dnes velmi úspěšnou herečkou, která nezdědila po svém otci jen komediální talent, ale i mnoho z jeho vzhledu.

Věčná bolístka

Všichni, kteří přišli s Vlastimilem do styku, do jednoho potvrdí, že to byl hypochondr, který se pozoroval, litoval a připravoval na smrt. Některé jeho připomínky a situace, do kterých se dostával, byly skutečně směšné. Nerad plánoval představení příliš dopředu a avizoval, že v době premiéry už bude zřejmě mrtvý, odmítal dárky a sedával u ústředního topení, aby si zvykl na kremaci, která ho brzy čeká.

Paradoxem je, že i přes své vidiny z budoucnosti se dožil úctyhodných 81 let. Když se jeho stav začal koncem roku 2001 horšit, bylo jasné, že pomýšlí na smrt. Svůj záměr uskutečnil 20. dubna 2002 střelbou z pistole na své chalupě ve Slunečné.

Celý život hrál s důstojností a grácií, chtěl ve stejném duchu i odejít.