Zasloužilý umělec a držitel řady domácích i zahraničních ocenění se narodil 15. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou do rodiny nadšených ochotníků. Vlastimila zpočátku lákal hlavně tanec a jako gymnazista stepoval v nočních barech. Později se ale přecijen dal na divadlo a vystudoval herectví ve škole E. F. Buriana.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1937 coby divák panoptika v komedii Martina Friče Svět patří nám. Větší příležitosti mu přinesla až poválečná doba, kdy se vyprofiloval jako představitel plachých a tragikomických antihrdinů. Jak v jeho tváři, tak v jeho humoru bylo vždycky něco trochu smutného. Diváky tak nutil nejen k úsměvu, ale i k zamyšlení.

Za svou kariéru si Brodský zahrál v devadesátce filmů, mezi nimiž nechyběly filmy trezorové (Světáci, Bílá paní, Skřivánci na niti), celosvětově oceňované (Ostře sledované vlaky), kriminální (Smrt černého krále) ani pohádkové seriály určené dětem (Arabela, Návštěvníci). Šlo o vzácného herce, který si uměl získat srdce celého spektra širokého publika.

Utekl od oltáře

Plachost a určitá roztržitost pro něj nebyla typická jen na plátně, ale i v běžném životě. Týden před plánovanou svatbou s Jiřinou Jiráskovou se vymluvil, že mu zemřela babička, a svatební obřad zrušil. Jirásková jeho výmluvě nikdy neuvěřila a chování Brodského označila za zbabělý útěk, po letech ale přiznala, že to tak asi bylo lepší. Sama si nebyla jistá, zda ho miluje opravdově, a on to prý vycítil.

Herec se poté oženil s baletkou Boženou „Bíbou“ Křepelkovou, s níž měl syna Marka. Manželka mu však jednoho dne přišla na nevěru, sbalila mu kufry, ještě mu nabídla poslední večeři, a pak ho nemilosrdně vypravila z bytu. Časem se nicméně usmířili a až do Brodského smrti spolu komunikovali jako přátelé.

Druhou životní láskou slavného herce byla Jana Brejchová. Vztah, ve kterém se narodila dcera Tereza, ovšem skončil poté, co se Brejchová při natáčení muzikálového filmu Noc na Karlštejně zakoukala do kolegy Jaromíra Hanzlíka. "Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát,“ napsal Brodský v autobiografické knize.

Kremaci trénoval u topení

V rodině a mezi přáteli byl Vlastimil známý jako hypochondr, který se neustále připravuje na smrt. "Už když mi bylo patnáct a říkal jsem mu, že mám pro něj k Vánocům skvělou desku, tak mě prosil, ať to není ta dlouhohrající, protože tu už by nestihl," vyprávěl jeho syn Marek v rozhovoru pro Idnes. "Rád také sedával u ústředního topení, aby si prý zvykl na kremaci."

Před natáčením tragikomického příběhu Vladimíra Michálka Babí léto prý Brodský zavolal Stanislavu Zindulkovi, se kterým měl ve snímku účinkovat. Rozhovor ukončil slovy: "Budete hrát ale se Stellou Zázvorkovou sami, neboť já už v té době budu mrtvý."

Přes černé myšlenky a ještě černější humor se Brodský dožil 81 let. V sobotu 20. dubna 2002 svůj život nečekaně ukončil střelou z pistole na své chalupě ve Slunečné. K tomuto radikálnímu rozhodnutí ho vedla nejspíš touha zemřít s gracií, a nikoli na kapačkách po dlouhém a nedůstojném pobytu v nemocnici, jak to viděl u mnoha svých kolegů. Všichni, kdo Brodského osobně znali, se shodují v tom, že herec neměl strach ze smrti jako takové, ale z dlouhého umírání. A protože ho začaly trápit nevolnosti a jeho zdravotní stav se rapidně zhoršoval, rozhodl se všechno raději ukončit dobrovolně a včas.