Astma, alkohol a agonie

Brilantní herec, konferenciér, vypravěč a házenkář měl k alkoholu velmi blízko. Mnohokrát se kvůli němu dostal do sporu, přišel o zajímavou práci nebo si rozezlil přátele. Ve filmu Dobří holubi se vracejí toho moc předstírat nemusel, hrál sám sebe. Po hromadících se stížnostech z řad diváků v sobě Menšík našel kapku sebereflexe a odešel na léčení. Doktor Skála uplatňoval přísná pravidla, ale i systém odměn. Na tykání ale herec nikdy nedosáhl. Léčba byla úspěšná jen dočasně a nakonec si nadměrným pitím alkoholu přivodil barvoslepost. I když s démonem vedl předem prohrané bitvy, svůj problém si uvědomoval a pravidelně se vypisoval v souboru povídek Alkohol.

Láska k říznému pití zhoršovala jeho astma. Lékovky se plnily a velice brzy se herec dopracoval od tabletek k injekcím. Ty mu později píchali i jeho kolegové. Zhoršující se stav mu ubíral energii a bránil ve spánku. Bezesné noci tak ivančický rodák trávil malováním a četbou.

Pro rodinu všechno

I přes své zběsilé životní a pracovní tempo se stihl Menšík dvakrát oženit. Z obou svazků má po dvou dětech, ale jen nejmladší Martina šla v jeho šlépějích a stala se herečkou. První žena Věra těžko snášela jeho věčnou nepřítomnost a vztah dospěl k rozvodu. Herec si byl ale tak jistý sám sebou, že obsílku nebral v potaz a manželství bylo rozvedeno bez jeho účasti. Podruhé už měl štěstí na mnohem tolerantnější ženu.

Stejně jako lpěl na tom, aby všechny jeho děti spolu vycházely, tak do posledního dne svého života se staral o svoji matku, která žila v Brně.

Herec tisíce rolí

Na JAMU se Menšík dostal až na druhý pokus. A ani tehdy to nemělo hladký průběh. Více než znalostmi a talentem zaujal komisi komickým přednesem básně Jaroslava Vrchlického. Zapsal se tak dobře, že si mohl hned ze začátku střihnout menší roli v divadle po boku Jana Wericha. Ke spolupráci ale nikdy nedošlo. I když Menšík celý život tvrdil, že divadelní prostředí plné prachu mu kvůli astmatu nesvědčilo, a tak radši vycouval, druhá verze je, že jen zaspal a Jan Werich ztratil všechen zájem být s ním spojován.

Byl jedním z herců, který nepropadl kouzlu divadla, ale dával přednost filmu. Rolí ztvárnil stovky, každou bral vážně a prožíval do morku kostí. Jen dva projekty mu nešly pod nos - Bakaláři a Křeslo pro hosta. Dokud si zval uznávané lékaře a vědce, byl spokojený. Ale hovory s komunistickými funkcionáři mu byly proti srsti. Svého závazku se zbavil po svém, přišel na natáčení opilý.

Nad rolemi moc nepřemýšlel, bral ty hlavní i epizodní a nevýrazné jako třeba opilce v pohádkové komedii Dařbuján a Pandrhola. V šedesátých letech měl práce opravdu moc, mimo běžné natáčení stíhal i tři besedy za den. V tu dobu za to ale nemohla jen láska k herectví, ale i čtyři děti na krku a dluhy, do kterých rodinu dostal.