Violet vyrůstala v rodině irských uprchlíků Williama a Kate Jessop. Byla jednou z devíti dětí, tři sourozenci bohužel nepřežili. Violetin život už od dětství visel na vlásku, kdy onemocněla tuberkulózou. Ale tou její krutý životní osud teprve započal. Po smrti otce se rodina vrátila zpátky do Irska. Když roku 1908 onemocněla její matka, byla Violet nucena odejít ze školy a nastoupit jako stevardka u loďstva královské pošty „Royal Mail Line“. Od roku 1910 začala pracovat pro rejdařskou Liverpoolskou společnost „White Star Line“. V nebezpečné službě na moři a stínů mnoha tragédií prožila Violet dlouhých 42 let.

Violet sloužila na palubě všech tří lodí třídy Olympic – RMS Olympic, RMS Titanic, HMHS Britannica – a přežila jejich zkázu. Všechny tři lodě byly navrženy jako nejluxusnější lodě světa a patřily významné britské rejdařské a loďařské společnosti Oceanic Steam Navigation Company, všeobecně známější pod názvem White Star Line. Společnost provozovala síť lodních linek (dopravy osob i nákladu) mezi Evropou a USA, Austrálií a Novým Zélandem. Zdá se, že s příchodem Violet na palubu začala pro lodní společnost doba temna. Nejprve sloužila na zaoceánském parníku RMS Olympic, bohužel 20. září 1911 došlo ke srážce s křižníkem britského námořnictva HMS. Obě lodě byly vážně poškozeny, ale ani jedna se nepotopila. Po rozsáhlé opravě RMS Olympic sloužil společnosti dále a byl její jedinou ziskovou lodí.

Další neštěstí na sebe, tedy na Violet, nenechalo dlouho čekat a za pouhých sedm měsíců zažila a přežila zkázu největšího parníku té doby – RMS Titanic. Jako jedna z osmnácti stevardek pod velením kapitána Smithe se vydala na první a zároveň poslední plavbu parníku. Po čtyřech dnech plavby Atlantikem, v neděli 14. dubna 1912 v 23:40 narazil Titanic do ledovce. Na palubě se nalézalo tou dobou něco přes 2 200 osob. Dvacet záchranných člunů bylo bohužel schopno pojmout pouze 1 178 osob, tedy zhruba třetinu celkové kapacity parníku. Díky chybným propočtům byl jejich počet silně poddimenzován. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl RMS Titanic se ztrátou 1 523 lidských životů ke dnu. Violet se dostala do záchranného člunu č. 16 a po osmi hodinách na palubu lodi Carpathia, která bezpečně všechny ztroskotance dopravila do New Yorku.

Violet ani tato otřesná zkušenost neodradila. Nastoupila jako zdravotní sestra na palubu třetího zaoceánského parníku společnosti HMHS Britannic. V důsledku vypuknutí první světové války byl parník přestavěn na nemocniční loď s kapacitou 3 309 lůžek. O raněné se staralo přes 480 osob, jednou z nich byla i Violet. Další neštěstí na moři bylo na obzoru. Po úspěšném dokončení pěti cest nabral parník 12. listopadu 1916 v Egejském moři směr sever a plul na ostrov Lémnos. 21. listopadu 1916 časně zrána rychlostí 39 km/h vplul Britannic pod velením kapitána Bartletta do průlivu mezi ostrovem Kea a nejjižnějším výběžkem provincie Attika mysem Sounion. Dvanáct minut po osmé hodině ranní vjel Britannic na jednu z min a za necelou hodinu se potopil. Svou šestou cestu Středozemním mořem Britannic nedokončil. Díky teplotě vody a blízkosti řeckých rybářských lodí a pevniny skončil počet obětí na třiceti.

Zdravotní sestra Violet Jessop a topič Arthur Priest se stali jediní lidé, kteří přežili zkázu všech tří lodí třídy Olympic – Olympic, Titanic a Gigantic (po potopení Titanicu byl přejmenován na Britannic). Z osobního života Violet se toho moc neví, vdávala se krátce po svých třicátých narozeninách. Avšak krátce trvající manželství bylo záhy rozvedeno a zůstalo bezdětné. Od roku 1950 žila v historickém domku z 16. století v Great Ashfieldu (Suffolk, Velká Británie), kde také 5. května 1971 ve věku 84 let na následky srdečního selhání – jako jedna z posledních přeživších dospělých z Titaniku – zemřela.