Rozmazlujete svá vnoučata, nebo je spíš víc vychováváte?
Zrovna nedávno mě můj vnuk učil text na natáčení. Občas mám pocit, že vychovávají oni mě. Je úžasné, že babička už nemusí nic. Samozřejmě, že je nenechávám dělat věci, které jsou nebezpečné, ale jinak máme s Agátou stejná pravidla výchovy. Jsou strašně jednoduchá. Musí se děkovat, chodit včas a nelhat. Víc pravidel není. A jestli tancují po stole nebo visí za nohy, to nikdo moc neřeší. S Kryšpínem pořád vymýšlíme strašné kraviny a Mia je neuvěřitelná herečka! Má největší talent ze všech českých herců, opravdu nevídaný. U ní se sečetly geny Trautenberka i naší rodiny a je to obrovský talent. Od Honzíka tu holčičku moc nevídám, ale je to tím, že je ještě malá a teď byl covid. Vzhledem k tomu, že jsem zodpovědná vůči své sedmadevadesátileté matce, tak jsem dodržovala nařízení a moc jsme se nenavštěvovali.
Spousta žen se věkově necítí být babičkami. Jak to máte vy? Letos vás čekají šedesátiny…
Už jsem babičkou deset let, tak jsem si zvykla, ale když na mě před deseti lety volali chlapi v hospodě babi, tak jsem jim říkala: Tvoje babička nejsem! Musím říct, že to byl pro mě velký šok. (smích)
Veronika Žilková
Vzhledově na svůj věk vůbec nevypadáte…
Nevypadám. A to mi ještě Kryšpín říká „babiko“ a Mia zase „stará babička“. (smích)
Cítíte se na šedesát?
Pořád si myslím, že je mi sedmnáct, dvacet nebo pěta dvacet, víc ale ne. Jak jsme se s dcerou vrátily z Izraele, měla jsem pronajatý barák, kde jsme bydleli. U toho domu byla stará část, kde jsem kdysi bydlela, když se Agáta v roce 1985 narodila, to mi bylo čtyřiadvacet. A teď se do té rozbité části zase vracím, celou ji opravuju a vybavují se mi zážitky z té doby a mám vnitřně pocit, že je mi zase čtyřiadvacet. Ale asi si to myslím jediná.
Řešíte blížící se stáří?
Upřímně musím říct, že v Izraeli… Děti se mi vždycky smějou, když to říkám, a pokaždé odpoví: No jo, tam je chleba chlebovatější a slunce sluncovatější, ale já nikdy nežila v cizí zemi a tam jsem byla rok a půl a byl to pro mě obrovský zážitek. O kolik oni umějí žít snadněji než my v Evropě. Ničíme si tu život, že jsme snobové, lpíme na výchově, na tom, co se doma uvaří apod. Tam se na to kašle. O děti se hodně starají tatínkové, děti jedí k obědu třeba meloun a vůbec to nikdo neřeší. Chodí oblékaní v tričkách a neřeší, jestli je to IN, bydlí jednodušeji, a jak žijí ve víře, jsou vyklidněnější, ne vycukaní jako my. My se dostaneme do průseru a propadneme hysterii. Oni si něco přečtou v Bibli a uklidní se. A mně přišlo, že bych se toho od nich měla spoustu naučit, včetně aktivit seniorů. Mám tam kamarádku, které je devadesát, hraje tenis, potápí se, v padesáti si dělala maturitu. A tady je v šedesáti konečná. Tam běhají, denně plavou, vedou podniky… stáří tam neexistuje. Tady se zaškatulkujete, šup a nazdar.
Budete kulatiny slavit?
Chtěla bych je slavit s manželem v Izraeli. To už bude pár dní do doby, než mi tam skončí pobyt, ale víte co, když si člověk něco hodně přeje, nakonec se to nestane, takže si to přeju, ale nechávám to osudu. Výhodou mého věku je, že jsem spokojená se vším.
Co byste si k narozeninám přála?
Chtěla bych ještě hodně dlouhý život. Být dostatečně zdravá a moct cestovat. Je toho spousta.
Veronika Žilková
Vrátit do Izraele se nechystáte? Nestýská se vám?
Po manželovi i Izraeli se mi stýská hodně. Pořadí bych zachovala, jak jsem ho řekla. (smích) Původně jsem si myslela, že tu budu čtrnáct dní a vrátím se, ale už jsem tu rok a už se odsud nehnu, protože dcera tady začala chodit na gymnázium a nechce se vracet zpátky. Chodila tam sice na americkou školu, ale chyběli jí čeští kamarádi. S tatínkem, který tam zůstal, jsme jí napůl koupili koně. Předtím závodně tancovala, teď začíná závodit na koni.
Kdy se má váš manžel vrátit zpět do Čech?
Až za dlouho, v červenci 2023. Už jsem mu říkala, jestli si uvědomuje, že se vrátí dva měsíce před plnoletostí naší dcery. Celou její pubertu si vyžeru já.
Jak to máte teď s prací?
Sedmnáctého července jsem měla premiéru hry S láskou Mary v Divadle Bolka Polívky na letní scéně a teď točím film podle scénáře Ireny Obermannové, kde hraju takovou paničku a matku její dceři Berenice Kohoutové, a čeká mě i točení dalšího filmu podle nádherného scénáře o matce a synovi s mentálním postižením, kterému je třicet. Bude to takový český Rain Man. Na to se moc těším.
Pokud vím, s Berenikou Kohoutovou jste málem hrály i ve filmu Deník šílené manželky, který byl natočen také podle Irenina scénáře...
Ano, ale nakonec se to nepodařilo, protože na konkurz tehdy přišla kromě Bereniky i Míša Tomešová a ta to vyhrála. Hrála Bereniku líp než Berenika samu sebe. (smích) Já měla štěstí, že na moji roli žádný konkurz nebyl.
Zdroj: Časopis Story
