Veronika Jeníková: „Šťastné manželství? Musíte mít prostě kliku.“

Sympatická herečka Veronika Jeníková (44) otevřeně vypráví o své práci i rodině. Objasňuje také, jak to bylo se smrtelnou nemocí, kterou podle bulváru trpěla…

Dvacet let jste byla ve stálém angažmá v Divadle ABC, proč jste vlastně odešla? A nelitovala jste někdy později svého rozhodnutí?

Odešla jsem, protože nové vedení se rozhodlo jít mnou již několikrát zjištěnou slepou ulicí, tj.pokusit se změnit genius loci ABC a „převychovat“ diváka k náročnějšímu repertoáru než jsou divadelní komedie. Necítila jsem vůli, chuť a vlastně ani právo zkoušet tuto cestu znovu. Zatím jsem svého rozhodnutí nelitovala.

Můžete nám přiblížit vaše současné herecké působení, kde hrajete, v jakých rolích…

Dohrávám v divadle ABC v komediích Ideální manžel a Cizinec, které jsou na repertoáru už několik let, dále hraju v divadle Na Jezerce v komedii Sklenka cherry a nyní máme před premiérou hry Paní plukovníková s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli. A ještě jezdím s několika hrami se společností Háta po celé naší krásné zemi.

Když se vrátím k vašim hereckým začátkům: Ve druhém ročníku na konzervatoři se na vás usmálo štěstí a dostala jste velkou roli ve filmu Pozor, vizita! Hrála jste po boku nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského. To byla klika, co?!

To ano, byla to úžasná příležitost nejen kvůli panu Hrušínskému, ale i setkání s panem režisérem Kachyňou, panem Somrem a dalšími skvělými herci. Pro adeptku herectví nejlepší možná škola po všech stránkách.

Už ve „Vizitě“, když vám bylo 17, jste měla dosti odvážnou odhalenou scénu, kdybyste měla podobnou scénu natočit dnes, šla byste do toho?

Ani tenkrát se to neobešlo bez slz. Naštěstí ve středním věku se už podobné „vylomeniny“ po herečkách nevyžadují. (směje se)

Od té doby jste ztvárnila celou řadu zajímavých divadelních i filmových rolí, až jste se objevila v nejsledovanějším seriálu současnosti v Ordinaci v růžové zahradě. Získala jste roli v castingu?

Ano, všechny role v Ordinaci byly obsazované castingem. Hraju v ní od začátku, tj. od podzimu 2005, kdy se začala vysílat, i když v prvních seriích z gynekologie jsem byla častěji.

V Ordinaci hrajete sestřičku Vendulku, je to pro vás herecky trochu „protiúkol“ nebo máte s vaší postavou i společné povahové rysy?

V něčem určitě protiúkol, např. nejsem tak pečlivá, pořádkumilovná a upjatá, ale v něčem si samozřejmě herec každou roli ´navlíkne´ trochu na sebe.

Pro vaši Vendulku Čížkovou je extravagantní i tričko s pestrobarevným potiskem, »rozváže« se trochu?

Ordinace se píše a točí průběžně, takže není žádným záměrem, že herci nevědí nic moc o své roli dopředu. Ani nevím, jak dlouho budu ještě v seriálu hrát.

V seriálu vám zemřel manžel, doktor Aleš Čížek - jaké to je natáčet takovou scénu?

Pochopitelně scény umrtí a pohřbů nejsou tak příjemné jako třeba seriálová svatba nebo návštěva ZOO, ale herci to musí překlenout třeba pomocí humoru. To by se v divadle nemohl zkoušet třeba Hamlet, tam je mrtvol na konci sedm a kdyby to herci nějak prožívali, tak by upadl celý soubor do deprese (s úsměvem).

Jak se vám za tu dlouhou dobu hrálo s Ladislavem Potměšilem, ladili jste herecky i lidsky?

Samozřejmě, že při každém „partneření“, zejména takhle dlouhém, jsou herci na sobě hodně závislí. A můžou se přihodit dvě varianty: první, že začnou být na sebe alergičtí, což může přejít až v „otevřenou válku“. Nebo druhá, že se naopak sladí, vědí jak druhému při práci pomoct, což většinou předpokládá, že jsou si i lidsky sympatičtí. Nám s Láďou se naštěstí přihodila ta druhá varianta.

Zaskočila vás popularita, kterou vám přinesla role Vendulky v Ordinaci v růžové zahradě?

Nemůžu říct, že úplně zaskočila, protože vím, co znamená televizní obrazovka znásobená fenoménem zvaným seriál, ale překvapilo mě pestré spektrum lidí, kteří ji sledují. Když mi řekne „hele Vendulka…“ černoch před letištní halou, nebo čtyřletá holčička v Řecku na pláži, zaskočená trochu jsem.

Hrajete sestřičku, získala jste za tu dobu už nějaké zdravotnické dovednosti, uměla byste odebrat krev nebo píchnout injekci?

(směje se) To nééé, nikomu takhle ubližovat nesmíme. Jedině snad změřit tlak, ale i to s falešně zapnutým rukávcem, protože za rozlepení suchého zipu na něm během dialogu by nás zvukaři hnali! Akorát jsme se teoreticky seznámili s množstvím možných i nemožných gynekologických diagnóz a problémů. Ale to nejen herci, kteří hrají sestřičky a doktory, ale i celý, většinou z pánů složený štáb.

Vy sama se podíváte v televizi na nějaký seriál?

Stát se seriálovým divákem je pro herce dost obtížné, vzhledem k tomu, že spoustu večerů, navíc v nepravidelné dny tráví v divadle. Takže občas mi doma běží kus toho, kus tamtoho, ale spíš jako kulisa.

Zanechme práce a pojďme k něčemu příjemnějšímu. Blíží se Vánoce, jak je doma prožíváte? Stromeček, kapr, koledy, dárečky?

Přesně takto klasicky. Na Štědrý den se téměř postím, ale ne kvůli tomu, abych viděla prasátko, ale protože tradičně připravuji večeři nejen pro nás a děti, ale i pro rodiče a bratra a mám vždy pocit, že to nemůžu stihnout, tak na nějaké jídlo není moc čas. Navíc vím, že počínaje večerem budu jíst a jíst několik dní, tak si nechávám trochu vyhládnout.

Vzpomenete si na nějaký silný vánoční zážitek z minulosti?

Všechny Vánoce jsou pro mě zážitkem. Samozřejmě nejkrásnější jsou, když je v domě někdo, kdo ještě věří na Ježíška, ale i pak je jejich kouzlo nenahraditelné.

Blížící se Vánoce znamenají i méně příjemné záležitosti, hlavně úklid, vaření nákupy… Vykonáváte tyto činnosti jako normální žena, nebo máte takový ten život se služebnictvem?

Vařím, peru a nakupuju jako normální ženská, s úklidem mi pomáhá manžel i děti. O služebnictvu ani nesním, protože si nedovedu představit, že bych si někoho cizího pustila do bytu.

Drobní podnikatelé a živnostníci to u nás nemají vůbec jednoduché, vy sama jste to zkusila v rodinné pekárně a nevyšlo to. Můžete nám ten váš rozplynulý sen, jak jsem někde četl, přiblížit?

To je informace stará 18 let! Po revoluci vzniklo nadšení pro malé pekárničky, ale v Praze v konkurenci velkých pekáren, které se zmodernizovaly, a vznikly super a hypermarkety, ruční práce nemohla konkurovat. I vzhledem k nákladným strojům a vysokým procentům za podnikatelské úvěry. Většina z nich rychle zanikla. Zkušenost to byla ale zajímavá, protože množství razítek, které tenkrát - a možná dosud - drobný podnikatel potřeboval, aby mohl spustit byť malý podnik, bylo naprosto neuvěřitelné.

Není to tak dlouho, co se v bulváru psalo, že jste onemocněla boreliózou, ale lékaři mluvili o mnohem vážnější diagnóze, jak to bylo?

To byla typická bulvární polopravda. Je to už 17! let a borelióza tehdy nebyla u nás ještě moc známou nemocí, tak jsem prodělala různá vyšetření na možná onemocnění. Řekla jsem, že mi tenkrát nebylo zrovna hej, už jen proto, že jsem měla ročního syna.

Aha, takže i podporu, kterou jste měla ze strany vašeho manžela, se datuje k tak dávné minulosti?

Přesně tak, právě v souvislosti s otázkou, kdy v životě mě manžel nejvíc podržel, jsem tuto starou vzpomínku zmínila a hned bylo v jakémsi časopise, že je to „nedávno“ a , …“hrozí podezření na vážné onemocnění“…

Když jsme v tom bulváru, dočetl jsem se v něm, že jste kdysi držela dietu, ale místo hubnutí jste přibrala 10 kilo, je to pravda?

Tak to je pravda. A to je pro změnu let skoro 30. V pubertě jsem léčila svou oplácanost hloupými dietami s následným jojo efektem.

Takže od té doby jste z diet vyléčená?

Z diet v pravém slova smyslu ano, ale samozřejmě se stravuju s vědomím, že platí zákon přeměny energie v hmotu a opačně. To znamená, že zachovávám poměr příjem - výdej.

Jak se udržujete ve formě, sportujete?

Ano, chodím pravidelně do posilovny, plavat, na aerobic. Potřebuju to jednak pro fyzickou, ale zejména pro psychickou odolnost.

Veronika Jeníková
* 4. 6. 1964 v Praze
Vystudovala pražskou konzervatoř a ještě jako studentku ji Karel Kachyňa obsadil do hlavní dívčí role filmu Pozor, vizita! Po dokončení studií hrála na Kladně a potom dvacet let v Městských divadlech pražských. V současné době hraje v Divadle Na Jezerce. Bohatá je i její filmografie, vytvořila role mj. ve filmech Antonyho šance, Zdivočelá země, Rozpuštěný a vypuštěný, Pásla kone na betóne, Oběti a vrazi, Přítelkyně z domu smutku nebo Bony a klid. Od roku 2005 hraje sestřičku Vendulku v nejsledovanějším televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě. Její manžel je herec Čestmír Gebouský, se kterým má dvě děti, Lukáše (17) a Kamilu (13).

Lyžařská sezóna začíná, lyžujete? Zkusila jste to také na snowboardu?

Jsem z lyžařské rodiny, oba rodiče dodnes aktivně lyžují, tak i já jsem s nimi jezdila odmala a teď už lyžuju s vlastními dětmi. Ony se se snowboardem spřátelily za jeden den, já se na rozdíl od nich mlátila neustále o svah a vůbec nechápala, proč mám svázané nohy k sobě. A pokorně se navrátila ke dvěma prkénkům.

Jíte zdravě? Jaké je vaše oblíbené jídlo?

Myslím, že jím zdravě, ale ne proto, že bych měla takovou vůli. Postupně jsem si na zdravé pokrmy navykla, takže i když je někde stůl s nejrozmanitější stravou, mám největší chuť na zeleninu nebo libové maso. Když někde není u snídaně tmavé pečivo, jsem rozladěná, protože rohlík mi nechutná.

Dáte si ráda sklenku dobrého vína, nebo něčeho tvrdšího?

Jednoznačně víno. Na chatě u Karlštejna míval děda velkou vinici, kde jsme celá široká rodina pomáhala. Byl to i pěkný koníček.

S manželem žijete už dvacet let, prozraďte nám svůj recept na tak dlouhé manželství…

Recept neznám. Je to asi hlavně v tom, mít kliku. A taky oboustranně znát obsah slova „tolerance“.

Vdávala jste se ve 23, byla to velká svatba, dlouhé bílé šaty s vlečkou?

Ne, byla to svatba jen se dvěma svědky. Manžel se ženil podruhé a jemu první „velká svatba“ štěstí nepřinesla. I já už do svých 23 let taky stihla být přítomna několika velkým sňatkům, které se třeba už po roce rušily. Důležitější je obsah než forma.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek