Rozhovor s Veronikou Freimanovou (63): Nejsem paní Záhadná

Veronika Freimanová
Více fotografií k článku:
11 fotografií

Jeden večer je klientkou domova pro seniory, druhý se schází s „milencem“, dny tráví jako rázná žena s úspěšnou kariérou, o kterou se přetahují dva pohlední muži. Veronika Freimanová (63) si herectví odjakživa užívá.

Když jsme spolu mluvily v době, kdy se chýlilo ke konci natáčení Vyprávěj, těšila jste se, jak si úžasně odpočinete.

Kdysi moje první reakce na nabídku z Cest domů zněla, že chci po tak vyčerpávajících letech volno. Aspoň pár měsíců. Jenomže režisér Adamec se mi smál, že v dubnu si nemůžu naplánovat, že by se mi skvělá nabídka hodila až v listopadu, protože teď jsem unavená. Takhle to prostě nechodí. Měl pravdu.

Nelitujete, když vám ve čtyři ráno zazvoní budík?

Zvykla jsem si. Ale je to strašný, přiznávám. Když jsme s Ivou Janžurovou točily Nevinné lži, řekla vtipnou větu: „Já už nestíhám ani bydlet.“ Během svého natřískaného programu jsem pochopila, že nešlo o vtip, nýbrž o popis tvrdé reality. V minulých letech jsem prožívala divoké staccato… Točila jsem Cesty, vyjma prázdninové pauzy jsme pracovali do Vánoc a po krátkém volnu přišel šílený fofr zkoušení v Divadle Bez zábradlí a téměř dennodenního natáčení. Ještě s večerními představeními jsem si připadala jako sportovec během třífázového tréninku. Každá ta věc sama o sobě mě těšila, ale dohromady to bylo šílenství. Premiéra v divadle byla důležitý bod, ke kterému jsem se upnula. Teď už jsem zregenerovaná.

Jak jste regenerovala?

Spala jsem. Taky jsme pak na pár dní odjeli do lázní. Potom jsem se rychle snažila setkat se svými blízkými a známými, na které jsem neměla čas. Měla jsem manko, které mi vadilo. A pak jsem zase začala točit…

Říkáte „odjeli jsme“. Myslíte s manželem?

Ano.

Jak se herečce, která má věčně v patách bulvár, podařilo utajit svatbu?

(smích) Neuvěřitelnou součinností všech zúčastněných. Skládám kompliment panu starostovi a paním matrikářkám z Písku, které rychle pochopily situaci, konspiračně se s námi scházeli mimo úřední hodiny a vyšli nám vstříc s datem svatby v jediném možném termínu, kdy tu byly všechny naše děti a kdy jsme oba měli volno. Bylo to kouzelné. Ten nad námi nás má rád, protože pršet začalo, až když jsme se po obřadu dofotili a nasedali do aut.

Kolik bylo svatebčanů?

Jen naše děti, ty starší nám byly za svědky, mladší za družičky. Maminky jsme měli na telefonu, protože už jsou ve věku, kdy by to pro ně byly strašné nervy. Nikomu dalšímu jsme to neřekli, až pak jsme poslali fotky MMSkami. Povedlo se to, úžasně jsme si to užili. Byla to vlastně velká legrace, při vší vážnosti toho aktu.

Jaké to je, být znovu vdaná?

Pěkné, má to smysl. Brali jsme manželství jako vyústění našeho vztahu po čtyřech letech, mám pocit, že Vláďa ochraňuje mě jako svoji ženu a já jeho jako svého muže.

Jak se ochraňuje muž?

Před bulvárem. Po svatbě se přestaly objevovat články o tom, kdo s kým chodí, jak dlouho a kolikrát jsem odmítla žádost o ruku. Přísahám, že ani jednou! (smích)

Jste výborný příklad pro ženy po padesátce, že rozvodem život nekončí.

Beru to tak, že všechno se mělo stát, jak se stalo. Každý prožije špatné období a je dobře, pokud ho máte za sebou v první části života. Říkám si, že teď nás už čeká snad jen to hezké.

Neříkáte si, že na to, jak výborného partnera jste našla, pracujete až moc?

My pracujeme oba, takže černé svědomí zatím nemám. Ale stihneme se užít i tak, čas pro sebe si vždycky najdeme. Ani v dojíždění problém není. Přijde doba, kdy nebudeme pracovat ani jeden, a stáří prožijeme, doufám, spolu. S Vladimírem zestárnu ráda.

Máte taky někoho takového, s kým se dlouho nevidíte a pak dokážete bez zaváhání navázat, kde jste přestali?

Se spolužáky z konzervatoře, taky se potkáváme jednou za čas. Včetně těch, kteří se profesi nevěnují. Nebo s kamarády z dětství.

Jste typ, který s kamarádkami probírá všechno?

Pro mě je základem jakéhokoli vztahu komunikace, takže ano, jsem „probírací“ typ. Mám pár kamarádek, které o mně nevědí možná všechno, ale nejsem paní Záhadná. Je to pro mě důležité: vypovídat se a poslechnout si názor blízkých.

Máte výhodu, že si dobře rozumíte se sestrou.

Andulka je jedním z mých nejbližších lidí. V rodině si vůbec nemůžu na vztahy stěžovat. Děláme velké obědy, pořádám je já nebo sestra. Je nás dvanáct třináct, rozrůstáme se o partnery našich dcer, scházíme se i s širší rodinou, myslím, že má velký smysl být spolu, povídat si, smát se, sdílet. Mám ráda, když je nás kolem stolu hodně. O narozeninách, Velikonocích, na Vánoce dělá velkou rodinnou sešlost bratranec.

***

* Její tatínek byl operní režisér, maminka kunsthistorička.

* Před pěti lety se provdala za architekta Vladimíra Boučka.

* Od konzervatoře hrála v Činoherním klubu, v angažmá tam strávila čtvrt století. Stejně věrná je dnes Divadlu Bez zábradlí.

* Popularitu získala díky seriálům Co teď a co potom, Hotel Herbich, Místo nahoře, Náměstíčko, Náves, Hraběnky, Zázraky života. Role Jany Dvořákové v retroseriálu Vyprávěj, jí vynesla dvě zrcátka televizní popularity TýTý.

* Z manželství s kameramanem Jaroslavem Brabcem má dvě dcery. Tereza (32) je manažerka, Markéta (25) studovala archeologii a antropologii ve Velké Británii.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek