Věra Ferbasová: Gestapu unikla, vymluvila se na rodinu, přesto zůstala bezdětná

Věra Ferbasová
Věra Ferbasová

Věra Ferbasová měla svůj styl, který diváky bavil a kritiky nudil. I když byl úsměv jejím poznávacím znamením, na sklonku života byla sama.

Věra Ferbasová působila jako šedá eminence svých slavnějších kolegyň Lídy Baarové, Adiny Mandlové nebo Nataši Gollové. Svým osobitým humorem a pověstí šaška je ale předčila všechny. Díky tomu udělala své herecké štěstí právě po boku věčného komika Vlasty Buriana.

Průšvihářka

Věra nebyla zrovna pilnou studentkou. Ve škole střídal jeden kázeňský prohřešek druhý a její otec, který byl součástí profesorského sboru na gymnáziu, trpěl jako zvíře, když musel lumpárnám své dcery přihlížet. Než aby si dál pohrávala s dobrou pověstí své rodiny, přestoupila radši na obchodní akademii, kde se místo teorie studenti více soustředili na praxi. To se jí vyplatilo, protože po maturitě začala pracovat v Praze jako sekretářka přímo v Divadle Vlasty Buriana. Za stolkem v kanceláři ale dlouho neposeděla, protože už od začátku po ní slavný komik pokukoval a myšlenka, jak by se osvědčila před diváky, mu nedala spát. Když vypadla Anna Ondráková, byla Ferbasová první adeptkou na záskok. A ten se hned po prvním představení proměnil v trvalé angažmá s placenými prázdninami a pravidelnou gáží 1500 korun. A tak se zrodila hvězda!

Bez talentu

Po čase v divadle se jí zachtělo rozletu a i sami režiséři si jí začali všímat. Ze začátku dostávala jen nevýrazné a vedlejší role, se kterými díru do světa neudělala. Na větší příležitost čekala několik let, ale vyplatilo se. Ztvárnila desítky rolí a diváci se bavili. Jenže přísná kritika na ni nenechala nit suchou. Každá její role byla stejná. Byla ztřeštěná, roztěkaná, nesoustředěná, trošku upejpavá a drzá zároveň. Už to vypadalo, že se neumí přenést do jiné roviny, být vážná nebo tajemná. Časem se stala předvídatelnou. Ve skutečnosti ale ani nemusela hrát, protože přesně taková byla i v reálném životě.

Vybíravá

Válka nechala hluboké stopy i v českém umění, filmovou a divadelní tvorbu nevyjímaje. Naštěstí měla Ferbasová dostatek rozumu, aby nepropadla lákavým nabídkám z německých produkcí jako Adina Mandlová nebo Lída Baarová. V roce 1942 se vymluvila na touhu po vlastní rodině a obratně se tak vymanila ze smyčky, která se jí utahovala kolem krku. Se svým manželem Josefem Pálkou ale rodinu nezaložila a zůstala bezdětná.

Nedůstojná tečka

Po válce se plná nadšení chtěla vrátit do víru natáčení, ale nabídek bylo málo a i přesto, že nepřeběhla na špatnou stranu barikády, už nikdy se jí nepodařilo navázat na úspěchy před nucenou odmlkou. Jednou z posledních výrazných příležitostí byl film Jáchyme, hoď ho do stroje, kde si zahrála upovídanou tetičku hlavního hrdiny v podání Luďka Soboty.

Nakonec ji potkal konec, který si jako věčně usměvavá herečka a hvězda evropského formátu nezasloužila. Po smrti manžela musela opustit dům v Ládví a se psem Hafíkem a kocourem Rumcajsem se přestěhovat do stísněné garsonky. Její život vyhasl 3. srpna 1976 ve věku 63 let, bez přátel, rodiny a v naprosté tichosti.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky