Dar

Věra Bílá byla ze sedmi dětí. V muzikantské rodině Giňů byla hudba na prvním místě, a tak nepotřebovala vzdělání ani odborné znalosti. Jako samouk dosáhla neskutečných úspěchů, o kterých se jiným může jen zdát. V Británii ji dokonce přirovnávali k Elle Fitzgerald. Měla možnost vystupovat i ve slavné Carnegie Hall v New Yorku, ale dala přednost vystoupení v Prešově.

  • Zpívala Clintonovým v Bílém domě
  • Naplnila královskou operu v Madridu
  • Vyprodala pařížskou Olympii

Na přelomu tisíciletí patřila k českým zpěvačkám, které ve světě dosáhly největších úspěchů. Nešlo jen o etnickou příslušnost, právem se zařadila mezi ty nejlepší. Měla všechny předpoklady pro to, aby se dostala na vrchol, jí ale chybělo to nejdůležitější - pracovitá povaha a smysl pro spolehlivost.

Zlom

První ránu, kterou Bílá neunesla, byla náhlá smrt adoptivního syna v roce 2013. Když krátce po tragické události zemřel i její manžel, uzavřela se do sebe. Propadla gamblerství a skončila na rokycanské ubytovně se sedmi exekucemi na krku. Z vdovského důchodu je sice splácela, ale dvousettisícový dluh byl na ni moc.

Šance

Za svůj život dostala několik šancí vrátit se zpět na výsluní. Přání vystoupit opět před diváky potvrzovala i svými slovy: „Já chci umřít na pódiu, protože to je můj život, tady nejde o peníze, ale o to, že když jste na tom jevišti, tak tam nejste nemocní, nic vám neschází, máte radost ze života."

Posledním pokusem vykřesat ze zpěvačky zbytky talentu, byl návrat na pódia, toho už se ale Věra Bílá nedožila. Krátce před svým odchodem založila novou kapelu a přizvala dva své bývalé kolegy ze skupiny Kale. S Janem Bendigem, Milanem Krokou a Robertem Červeňákem poctivě nacvičovala a dokonce vznikl i klip. Na následky infarktu ale zemřela v plzeňské nemocnici 12. března 2019.