Schůzku jsme museli odložit, protože ho „zradilo celé tělo“, jak řekl. Za pár dní pak přišel Martin Zounar (45) na minutu přesně, dobře naladěný a po nějaké chorobě ani stopa.
Co jste provedl, že se tělo rozzlobilo?
Věřte, že nic mimořádného, žádné hříchy jsem v jídelníčku ani pitném režimu nepáchal. Jen ta uplynulá sezona byla hodně našlapaná, točil jsem Ordinaci, hrál divadlo, myslel jsem, že mi bude stačit v létě pár dní volna a hned najedu na novou práci. Ale ono to nestačilo.
Chtěli jsme se bavit taky o Shakespearovských slavnostech, kde jste měl hrát se slovenskými kolegy v inscenaci Dvaja páni z Verony, jenže…
…z toho sešlo, což mě opravdu mrzelo. Nebyla to velká role, ale těšil jsem se. Snad bude nějaké příště…
Mluvíte o hodně našlapané sezoně, zaznamenala jsem třeba úspěšnou inscenaci slavných Světáků.
Jste herec, který „studuje“ lidi kolem?
Tomu se v naší profesi neubráníte. Aspoň já to tak mám podvědomě nastavené. Tak třeba právě Slaňoch má taky svůj „předobraz“. Na Barrandově jezdil jako taxíkář jistý Karel Bělohradský, občas si i zahrál epizodní roli. Seznámil jsem se s ním při natáčení filmu …nebo být zabit. Měl humor, byl to bezvadnej chlap. A uměl naslouchat lidem jako správnej taxikář.
Vy umíte naslouchat?
Snažím se. Na tom je dokonce postavený každý vztah. Přátelský i partnerský. A pak taky neztratit zájem o práci toho druhého. Dokud spolu lidé mluví a navzájem se slyší, je to fajn.
Kdo vás donutil o sobě nejvíc přemýšlet?
Dcera.
Jaký kompliment vás v poslední době potěšil?
Moment, byl vůbec nějaký? Ale jo. Když jsem včera tankoval s motorkou, paní u pumpy si zkoumavě prohlédla můj obličej a pak řekla: „Pane Zounare, vy jste nějakej vyžehlenej!“
