Jak zvládáte premiéry filmu – když je všechno natočené, nastříhané a nejde nic změnit?

Nervózní jsem nebyl ani při premiéře snímku Polski film v Karlových Varech. Máte narvaný Thermal, jste v hlavní soutěži na festivalu kategorie A… Takovému zážitku se nic nevyrovná. Jsem rád, že jsem tam jel, i když se mi tam původně nechtělo.

Všichni hlavní aktéři tohoto filmu – vy, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel, jste dostali hereckou cenu. Co pro vás znamená?

Co prozradíte o novém projektu Na forbíně?

Dělal jsem tento pořad dva roky v brněnském Divadle Reduta, Česká televize o něj projevila zájem, natočili jsme dva piloty, ty se líbily, takže už máme šest dílů hotových, dalších deset se připravuje a pak uvidíme. Je to lehce alternativní zábavní pořad, něco mezi Všechnopárty a Manéží Bolka Polívky. V každém pořadu mám dva hosty a děláme si, co chceme. Co je přes čáru, to se vystřihne. Protistátní zatím nejsme.

Prací se evidentně dobře bavíte.

Zaplaťbámbu, taky jsem prožil dobu, kdy jsem dělal přidavače ve Španělsku. Míchat maltu ve čtyřicetistupňovém vedru by se mi už nechtělo. Mám štěstí, že se živím prací, kterou jsem vždycky chtěl dělat. Jsem ve věku, kdy mám sílu a možnosti ty sny a plány uskutečňovat.

Když jsem šel ve dvaceti na JAMU, měl jsem rád pořad Možná přijde i kouzelník, hrozně jsem Kaiserovi a Lábusovi záviděl, takže se raduju, že se mi podařilo prosadit vlastní autorskou show. Baví mě, že nejsem svázaný podmínkami licenčního pořadu, ale mám projekt, který jsem si vymyslel a hledám jeho podobu, nemusím se přizpůsobovat žádným předlohám a plnit smlouvy.

V době Kouzelníka jste už cvičil nějaké scénky?

Vlastní ne, dělal jsem Oldřicha Kaisera revival.

Ještěrku a Vozemboucha?

Jasně, celou základku a gympl. Doteď některé scénky umím přehrát a převyprávět.

Takže jedním z hostů vašeho nového pořadu bude Oldřich Kaiser a budete dělat ještěrku stereo.

Dokonce jsem ho ve Varech oslovil. Ale nevím, jestli si to pamatuje, a i kdyby mi to slíbil, tak jestli by dorazil. U něj se nikdy neví. Kdyby přišel, byl bych moc rád. Stejně jako Jirka Lábus. Jenže ten pořád nemá čas.

Vy ano, když připravujete týdeník?

Žijeme v kapitalismu. Kdo chce něčeho dosáhnout, nemůže mít ruce v kapse, ale musí vyvinout úsilí. Srovnejte si oblouk kariéry fotbalistů Pavla Nedvěda a Milana Baroše. Nedvěd se vystřelil mezi světovou elitu díky neskutečné píli, dřině a sebezapírání, byl jeden z nejlepších záložníků na světě. O Milanovi Barošovi se dá říct, že měl možnost být jedním z nejlepších útočníků. Já se snažím inspirovat Pavlem Nedvědem.