Udělám cokoliv – tak se jmenoval televizní pořad, který Tomáš Matonoha před několika lety moderoval. Tentýž slogan ale výstižně popisuje i jeho hereckou kariéru. Neexistuje snad totiž (s výjimkou shakespearovské tragédie) jevištní, filmový či televizní žánr, ve kterém by si nezahrál: vystupoval v intelektuálních představeních brněnského HaDivadla, improvizuje v kabaretu Komediograf, v pořadu Na stojáka předvádí drsné provokativní skeče, hraje v sitcomu Comeback, ale i v telenovelách, romantických komediích, hořkých komediích, letních komediích či prostě jen komediích… Ve svém nejnovějším filmu Ulovit miliardáře si zahrál přímo titulního hrdinu, velkopodnikatele Grossmana, kolem kterého se, jak Tomáš Matonoha říká, „točí devítimístné i desetimístné sumy“.

A to se přitom původně chtěl stát právníkem. Ale na právnickou fakultu ho po maturitě nevzali. Naštěstí. „Jedno vím jistě: v životě jsem nebyl tak rád, že nejsem právník, jako po natočení filmu Ulovit miliardáře,“ konstatuje Tomáš Matonoha.

Krotitel mezi šelmami

Některé projekty, ve kterých účinkoval, uvízly v paměti jen zapáleným fanouškům – třeba až příliš hořká komedie Mistři ze sudetského pohraničí. Jiné si získávaly publikum pozvolna. To byl třeba osud Komediografu, improvizačního kabaretu, který začínal po hospodách tu a tam za naprostého nepochopení publika – ovšem nyní už jde o zavedenou a velmi populární značku. „Dnes máme na Komediograf nabito a lidé vědí, na co jdou. První tři roky to tak ale vůbec nebylo. My jsme se museli naučit dělat humor i v situacích, kdy se lidé od prvních minut nechytali a bylo ticho,“ vzpomíná Tomáš Matonoha. A jak v takových situacích musí komik zareagovat? Jako krotitel v aréně plné dravých šelem – hlavně nedat najevo paniku. „Okamžitě se musíte tvářit, že jste to tak chtěli. Musíte ze všech chyb udělat přednost. Komik nikdy nesmí dát na jevišti najevo, že prohrává nebo že to nefunguje,“ vysvětluje komediální profík Matonoha.

Pochopitelně, úplně jinak to bylo s nováckým televizním sitcomem Comeback, v němž hraje uvadlou někdejší pophvězdu. Komediální seriál, uváděný v hlavním vysílacím čase, z něj okamžitě udělal celebritu. „Osobně jsem si spočítal, že jakmile se sledovanost přehoupne přes milión, okamžitě pocítíte reakci diváků,“ konstatuje. Ale že by ho popularita nějak změnila, to prý nehrozí: „Nejsem typem člověka, kterému by z toho mohlo hrábnout - tyhle věci na mě nijak nepůsobí. Naštěstí! Protože moc dobře vím, že se to někdy hercům stává - lidi je začnou poznávat na ulicích a oni si najednou myslí, že když se člověk proslaví, tak se jakoby zlepší.“

Jeho možná nejpopulárnější a určitě nejdiskutovanější vystoupení se ale odehrálo před několika lety v pořadu Na stojáka, kde přečetl svůj Otevřený dopis KSČM – provokativní protest proti pokusům o televizní cenzuru, výlev sestávající ze samých ultrasprostých a zcela nepublikovatelných výrazů. Jeho skeč se stal internetovým fenoménem – na webu ho prý zhlédlo přes milion lidí. Ve skutečnosti prý byl text Matonohova „dopisu“ improvizovaný přímo před kamerou: „Během scénky jsem sice měl v ruce papír, z něhož jsem jakoby četl, ale ve skutečnosti na něm nebylo napsané ani slovo - celý ten výstup jsem jel z hlavy. Chtěl jsem si ho napsat, ale pak jsem zjistil, že to nejde. Prostě jsem dospěl k názoru, že to nejlíp vyzní, když to ze sebe vychrlím až u mikrofonu,“ vzpomíná.

Na celý život

Přestože svou vizáží připomíná tak trochu mlsného kocoura (kdyby některý režisér chtěl herecky obsadit Čtyřlístek, Matonoha by byl přímo ideálním Myšpulínem!), je Tomáš Matonoha přímo prototypem záletníka, ve skutečnosti vede přímo vzorový rodinný život.
Se svou chotí, herečkou Lucií Benešovou, vychovává tři děti: Luciána – jejího syna z předchozího vztahu -, společného syna Štěpána a holčičku Sáru, kterou si vzali do pěstounské péče. A v partnerských vztazích je prý velmi konzervativní – svou ženu požádal o ruku už po roce chození. „Koupil jsem velkou květinu, pak jsem normálně přišel a požádal svou ženu o ruku. Dal jsem jí čas na rozmyšlenou, nechtěl jsem odpověď hned. Chtěl jsem se ženit jen jednou, a tak jsem si říkal, ať má ta odpověď váhu. Je to odpověď na celý život.“