Pokud by někdo mohl rozdávat rady o tom, jak skloubit profesi s péčí o rodinu, pak je to bezpochyby Lenka Vlasáková (37). Navenek působí jako tichá, introvertní, nenápadná intelektuálka. Ve skutečnosti ovšem kromě toho, že točí filmy, hraje v seriálech, na divadle i v rozhlase, také vychovává své tři děti, takže jí nezbývá, než v každodenním životě překypovat energií. „Vždycky jsem chtěla mít tři děti, připadalo mi, že je to ideální počet, že ta trojice je něčím dokonalá. Ale určitě se nebráním tomu, abychom měli ještě jedno dítě – naopak, docela se na to těším,“ říká.
Velká předehra
Na prahu slávy se Lenka poprvé ocitla už v roce 1996, když jí coby čerstvé absolventce DAMU režisér Ivan Fíla svěřil hlavní roli ve svém dramatu Lea. Zahrála si dívku ze Slovenska, která od chvíle, kdy musela přihlížet brutální vraždě své matky, nepromluvila už ani slovo. Proti své vůli je provdána za stárnoucího Němce a oba si k sobě složitě hledají cestu… Za svůj mimořádný herecký výkon obdržela Českého lva, v té době už ovšem měla poněkud jiné starosti: „Dostala jsem ho asi půl roku potom, co se mi narodilo první dítě, a to bylo najednou důležitější než cokoli jiného. Takže jsem si užila příjemný pocit při přebírání Lva, poděkovala za něj a ve dvanáct odtamtud odešla, protože jsem spěchala domů kojit,“ vzpomíná.
Lenka Vlasáková, Tereza Kostková
Ostatně, to co na první pohled vypadalo jak odrazový můstek ke strmé kariéře, byla ve skutečnosti jen předehra, po níž (alespoň na velkém plátně) následovala několikaletá odmlka. To pravé hvězdné období Lenku Vlasákovou dostihlo až nyní.
V neznámém světě
Jako dítě Lenka rozhodně nesnila o tom, že se stane herečkou. Pochází z prostředí, kde by to nikoho ani nenapadlo: oba její rodiče byli ekonomové, dědeček František Vlasák působil v době Pražského jara jako ministr plánování. Rozhodnutí přihlásit se na DAMU v ní uzrálo až na gymnáziu a jejím rodičům způsobilo mírný šok.
Ostatně, ještě dlouho poté, co na DAMU začala studovat, ji trápily pochybnosti, zda si vybrala správně. „Sebevědomí jsem v té době měla dost nízké, pořád jsem si říkala, jestli vůbec na takovou školu patřím. Vážně jsem uvažovala, že odejdu, dokonce jsem si podala přihlášky jinam,“ ohlíží se. Její ročník byl navíc plný spolužáků z proslulých hereckých rodin – studovala s ní Bára Munzarová, Petr Vydra či Kristýna Frejová. „Zprvu jsem měla pocit, že jsou proti mně ve velké výhodě. Už jenom proto, že přicházejí ze světa, o němž já nic netuším. Ale postupně jsem zjistila, že mají stejné problémy jako já, tak jsem to přestala vnímat,“ vysvětluje. Respekt a sympatie svých spolužáků a režisérů si navíc získávala i svou profesionalitou a vnímavostí.
Není divu, že v pozdějším hereckém životě ji obdarovali spoustou pozoruhodných a někdy hodně překvapivých rolí: v dramatu Paralelní světy si po boku Karla Rodena zahrála psychicky labilní překladatelku, v Pusinkách zase zkušenou lesbičku (včetně jedné velmi pikantní erotické scény).
Nebýt závislá na divadle
Lenka Vlasáková tvrdí, že je pro ni důležité, aby nebyla na divadle bytostně závislá: „V momentě, kdy váš veškerý smysl života je právě jen v divadle, tak se tomu nevyhnete. Pokud nehrajete, tak tím pádem nejste,“ říká.
Lenka Vlasáková, Jan Dolanský
Jí ovšem nic takového nehrozí. Rodinný život je totiž pro ni ještě důležitější než ten divadelní. Obě její manželství byla svým způsobem nekonvenční. Vztah s výstředním scénografem Egonem Tobiášem, se kterým má nyní třináctiletou dceru Sofii, skončil rozvodem, protože oba prý potřebovali „ještě hodně svobody“. Podruhé se provdala za o šest let mladšího herce Jana Dolanského, který se manželské a otcovské role ujal ve věku, kdy drtivá většina jeho vrstevníků teprve zjišťuje, co vlastně chce v životě dělat. Nyní už spolu mají další dvě děti: sedmiletou Amálku a čtyřletého Maxe. Lenka Vlasáková mezi svými kolegyněmi proslula coby alternativní matka, která dětem kupuje dřevěné, hračky, posílá je do waldorfských škol a nevlastní televizi. „Snažím se nepodlehnout úplně konzumu, ale najít pro nás rozumný kompromis, který by byl pro všechny snesitelný,“ říká.