Těžký rok Veroniky Žilkové

Těžký rok Veroniky Žilkové

Veronika Žilková jde po krku Lucii Vondráčkové a je ráda, že její manžel odešel z Vinohrad

Diskutujte: Líbí se vám Veronika Žilková víc ve vážných, nebo v komických rolích?

Dohnat oblíbenou herečku VERONIKU ŽILKOVOU (50) a domluvit si s ní rozhovor bylo takřka nemožné. Celé dny totiž trávila v jižních Čechách, kde s režisérem Zdeňkem Troškou natáčela jeho novou komedii Babovřesky. Nakonec se to díky křtu lahodného moku Dagmar Patrasové přece jenom povedlo!

Veroniko, přiznám se, že já rozděluju vína na dobrá a špatná, respektive chutná či nechutná. Jak jste na tom vy?
Já vínům vůbec nerozumím. Když piju, tak červené. Mám zato, že každý má přidělené určité množství daného alkoholu a to když vypije, tak už přes to nejede vlak a nemůže ho ani vidět. Takhle já to mám s bílým vínem – to už jsem si odpila na DAMU, kde jsem ho pila ve velkém. Už ho nemůžu ani vidět. Občas si tedy dám červené, ale jinak jsem pivař.
A že tedy křtíte zrovna víno…?
Dádě Patrasové jsem víno pokřtila moc ráda. Ono když se stanete kmotrem dítěte, tak se pak o něj budete muset starat, kdežto když se stanete kmotrem flašky, tak ji vypijete a je to!
Odkud se s Dádou znáte?
Známe se strašně let. Naši tatínkové učili na konzervatoři, profesor Patras vyučoval hru na harfu, můj tatínek na flétnu. Navíc můj bratr chodil s Dádou do školy. A teď máme stejně staré vnuky.
Vnoučka Kryšpína jste ale teď nevídala tak často, jak byste si přála, protože jste točila se Zdeňkem Troškou komedii Babovřesky. Prozraďte něco o své roli.
Je to celé trochu zamotané. Pan farář se jmenuje Šukal nebo Šoustal, teď si nejsem jistá. Jeho sestru hraje Lucie Bílá, která se tedy za svobodna musela jmenovat Šukalová nebo Šoustalová… Ale já hraju roli paní starostové, která zjistí, že její manžel jí zahýbá s Luckou Vondráčkovou, takže já jí jdu celý film po krku. (smích)

Veronika Žilková, dcery a vnuk

Mrzí vás, že končíte v Divadle na Vinohradech?
Já jsem už třicet let zaměstnaná v Činoherním klubu, učím také na pražské konzervatoři, na Vinohradech jsem byla jenom na poloviční úvazek, takže se mi uleví. Ale budu tam dál dohrávat.
Ale už bez svého manžela Martina Stropnického coby uměleckého šéfa…
Já jsem možná jediná ráda, že pan Stropnický bude teď konečně trochu doma.

Tip KAFE.CZ

Celý rozhovor si můžete přečíst v nejnovějším čísle časopisu STORY, který je právě v prodeji.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek