Tereza Pergnerová: "VyVolení si myslí, že jim pobyt ve vile změní život"

Tereza Pergnerová: "VyVolení si myslí, že jim pobyt ve vile změní život"

Při mytí nádobí Terezu Pergnerovou (39) často ruší náruživá dvojice milenců bydlících v protilehlém domě. Moderátorka raději odchází pryč a zanechává je jejich vášni. Teď ve VyVolených ale bude muset se svou stydlivostí zabojovat.

Nedala o sobě rok vědět. Naposledy provázela na Nově reality show Farma. Po roce se vrací jako moderátorka VyVolených, se kterými je spojena už od první série. „Mám se dobře,“ hlásila nám v barrandovském ateliéru. „Přestěhovala jsem se v Rakovníku do hezkého domku v židovské čtvrti, takže jsem tam správně. Natálka začala chodit do školky a Sama jsem přihlásila do školy, má to blízko. Můj muž se ke mně vrátil. Už rok žijeme jako šťastná rodina.“

Proč jste o sobě nedávala pracovně vůbec vědět?
Já to zkrátka takhle mám. Vybírám si jen věci, které mě těší. Pak je velmi pravděpodobné, že to bude bavit i diváky. Řadu nabídek jsem odmítla. Neumím si představit, že bych dělala společenský magazín, protože mě život celebrit nezajímá a nebyla bych v tom dobrá.

I po letech se vždycky dokážete vrátit v absolutní formě. Jak to děláte?
Netrápí mě stereotyp. Kdybych zůstávala, byla bych horší a horší. Tím, že se z obrazovky ztratím, odžívám si svůj život. Pak to zase zúročím. Vracím se pokorně, s ochotou zkoušet nové věci a díky tomu jsem pak třeba zase o kousek dál.

Potřebovala jste čas na rozmyšlení, jestli budete uvádět VyVolené?
Přemýšlela jsem o tom tři dny. První den jsem byla strašně nadšená, ale to už vím, že druhý den si budu kousat nehty a trápit se, jestli do toho mám jít. Někde jsem se dočetla, že se handrkuju o peníze. V životě jsem se o penězích nedohadovala. Já mám nějakou představu, oni mají představu, buď si vyjdeme vstříc, anebo ne. Pokud ne, nejsme ti praví.

V čem bude nová řada VyVolených jiná?
Teď jsem poslouchala Libora Boučka, který se domnívá, že se změnili lidé. Zřejmě se budou i jinak chovat. Já si to ale moc nepřeju. Byla bych ráda, aby se změnila jen doba a lidská podstata zůstala stejná. Mě zajímá příběh člověka. Co ho vlastně přivedlo do situace, že se nechá zavřít s cizími lidmi do vily a domnívá se, že prachy, které vyhraje, mu změní život? Přitom se nezmění vůbec nic, protože jestli něco nemá cenu, tak jsou to peníze.

Jak byste naložila s pěti miliony?
Uložila bych je do půdy nebo do zlata. To jsou dobře investované peníze. Proměnit je za oblečení, elektroniku a auta mi přijde hloupé.

„Právě teď přišla doba na pořádné šmírování,“ říká váš kolega Tomáš Kraus. Šmírovala jste vy někdy někoho?
To jsem moc ráda, že to Tomáš řekl, protože já jsem přesvědčená, že šmírujeme někoho, kdo o tom neví. Souhlasíte se mnou, ne? Obyvatelé vily ale vědí, že se budeme dívat. Spíš než šmírovací to bude show kontejnerová. Já lidi nešmíruju. Nejsem ani voyer, i když určitým způsobem pozoruju lidi na ulici, když mají konflikty. Zajímají mě maminky, které se hádají se svými dětmi. Někdy jsou tak hluché a slepé k tomu, co jejich potomek říká. Naproti mně bydlí sousedé, kteří se často milují a nechávají si roztažené závěsy. Spatřím je, když přijdu ke dřezu umýt nádobí a podívám se z okna. Vždycky se velmi stydlivě otočím a utíkám pryč. Dokonce se bráním vrátit k tomu dřezu, protože já závěsy také nemám.

Máte často špinavé nádobí?
Ani ne, obvykle počkám do rána a pak ho umyju.

Setkáváte se s účastníky předchozích ročníků VyVolených?
S Reginou jsem si před lety telefonovala asi hodinu a půl, když měla nějaké starosti. První roky po VyVolených mi často psali třeba jen k narozeninám nebo k Vánocům. O jejich životě vím od nich nebo zprostředkovaně.

Moderátor Míra Hejda se nedávno nechal slyšet, že jste ho ve VyVolených hodně naučila. Jak ta vaše výuka vypadala?
Představila jsem si, jak to pro něj musí být těžké, když přišel do týmu, který má zajeté určité automatické rituály. Tak jsem se s ním hodně často bavila a podporovala ho, protože si myslím, že se to má dělat. Alespoň já bych si přála, aby se takhle chovali lidé ke mně.

Jaké máte vztahy s Liborem Boučkem, se kterým jste krátký čas chodila?
Naprosto normální. Bulvár hned řešil, jaká to pro mě asi bude těžká zkouška spolupracovat s Liborem. Sám asi uznáte, že šest let je strašně dlouhá doba. Během toho času jsme se občas potkali. Já ho mám jako člověka opravdu ráda, ale že bych řešila nějaké citové věci, to opravdu, opravdu ne… Teď jsem to řekla jako Klaus, že? (smích)

Co jste si řekli na první pracovní schůzce?
„Nazdar. Ahoj.“ A pak mu povídám: „Ty ses rozvedl, co?“ „No, nebyl tady nikdo, kdo by mi říkal, co mám dělat,“ odpověděl mi. Přivítali jsme se a ujistili se, že náš vztah bude přátelský.

Jste zamilovaná?
Jsem. Já bych bez toho nemohla být. Někdy bývám zraněná, někdy zamilovaná s větším nadšením, ale pořád si říkám, že má smysl tmelit rodinu a nepo… se z věcí, které člověka potkávají.

Rok jste byla v domácnosti. Co dělá váš muž? On je režisér?
Nevím, kde to vzniklo. Hodně lidí se mě na to ptalo. On má charitativní společnost a také je podnikatel. Ale já nevím, v čem podniká, protože se o to nestarám. My máme obyčejný život. Nebereme to tak, že by někdo někoho živil. Vždycky se podělíme o věci, o které se podělit musíme. Tak asi rodiny fungují nebo by měly fungovat, ne?

To ano, ale je divné, že nevíte, v čem podniká.
Nechci to vědět, pokud nepotřebuje poradit nebo mě do toho netouží zasvětit. Není důvod, abych se o to měla starat. On něco nakoupí a něco prodá, vždy je to něco jiného, a já se ho nechci ptát, co má zrovna na prodej.

Žijete nespolečensky?
Velmi nespolečensky.

Jaký máte vztah k módě?
Nenávidím ji. Nerozumím jí a nechci jí rozumět. Mně to přijde tak zbytečné. Nechci se nechat svázat do nějaké formy.

Nepřišla jste ale třeba v žabkách, i když je teplo.
A to jsem je měla na sobě! Přezula jsem se v autě a vzala si tenisky, které jsem si včera vyprala. Já mám věci klidně dvacet let. Odmítám utrácet peníze za něco nového. Pak přijde někdo a řekne: „Nosí se zase tohle. Takže teď si musíte koupit něco jiného.“ Je to naprosto zvrácené. To přece musí cítit každá ženská, která žije normální život a nemyslí jen na to, jak se oblékne a nalíčí, že je to úplně zbytečné. Proboha!

Mrzelo vás někdy, že jste vystudovala jen základní školu?
Čím dál tím víc. Ne že by měl člověk menší znalosti, než by potřeboval, vždycky se k informacím můžete dostat. Ale trošku mi to zablokovalo cestu k tomu, co by mě v životě bavilo, k filozofii nebo psychologii. Teď si ale opravdu neumím představit, že bych si dodělala maturitu. Pokoušela jsem se o to, když jsem byla těhotná. Myslela jsem si, že to zvládnu s jedním malým dítětem, ale to jsem měla fakt zkreslené představy.

Budete své děti nutit do studia?
Nebudu.

Přestože sama víte, jak je to obtížné vystačit si jen se základní školou?
Já vím, že Sam není studijní typ. Škola je pro něj velký porod, aby se něco naučil, ale já pořád čekám, že se v něm něco zlomí. Občas o tom debatujeme a on pak řekne: „Mami, prosím tě, a co by ze mě jako mělo být?“ A to nevím ani já. Mně bude stačit, když bude slušný a hodný kluk.

Mezi vašimi dětmi je sedmiletý rozdíl. Jak spolu vycházejí?
Už je to lepší, ale pořád je Natálka pro Samuela hloupé stvoření. Natálce je pět, Samuelovi bude třináct. On ve třinácti letech zná celý svět. Všemu rozumí, zatímco Natálka to všechno teprve objevuje. Mám jedno pojítko, které zafunguje vždycky, když jsou hádky. Řeknu: „Tak já, děti, pustím Justina Biebera.“ A obě jásají: „Ano!“ Poslouchají ho a neptejte mě, co si o tom myslím. Ale respektuju to.

Další zajímavosti ze světa VIP, životního stylu a módy se dočtete v novém čísle společenského časopisu STORY

Nové Story právě v prodeji

  • Rozhovor: Tereza Pergnerová
  • Ženy George Cloonyho
  • Psychologie: Trable první slečny Kateřiny Zemanové
  • 30 tipů pro váš šatník + 10 kosmetických zázraků

Cena jen 25 Kč

Navštivte nový web www.story.cz

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky