Tereza Hlůšková si v pákistánském vězení sáhla na samé dno a nyní své příběhy sdílí s fanoušky na Instagramu. Rodačka z Uherského Hradiště navíc hodlá svůj životní příběh sepsat do knihy a roli spisovatelky si zatím procvičuje na sociální síti. V posledním příspěvku se Tereza rozpovídala o nemocech za mřížemi.
"Zrovna jsem nemocná, mám nějakou chřipku a doufám, že to není covid. Takže jsem doma a léčím se. Pamatuju si, když jsem byla nemocná ve vězení. Nemohla jsem si tu nemoc nijak zpříjemnit. Na všechno dávali Panadol. A mohli jste mít bolest hlavy nebo tuberkulózu. V létě to bylo v klidu, vedro jako v sauně, tak jsem tu chřipku brzy vypotila. Ale v zimě? Nezahřála mě ani deka, ani mikina, ani horký čaj. A do toho rýma a kašel. A nemohla jsem si dát horkou vanu, zajít k pořádné doktorce, lehnout si do postele s matrací a teplou peřinou, zavolat na rodiče, že mi není dobře, ať mě jdou uklidnit, že vše bude fajn," zavzpomínala Hlůšková.
"Teď už je naštěstí vše OK, už se tomu i směju. Ale někdy se mi stane, že zavřu oči a zase cítím to, co tam. Jak nám bylo hrozně. Bez rodiny, zavření jako zvířata, ponižovaní. A takové myšlenky se snažím hned setřást z hlavy, ale někdy to nepřejde hned. Takže se musím nadechnout, vydechnout a pochopit, že teď už bude jen dobře," věří Tereza.
Jsem zdravá, mám lásku a práci
"Jsem zdravá, mám skvělou rodinu, lásku, práci. Neříkám, že jsem úplně smazala ta čtyři léta ve vězení, ale snažím se na to moc nemyslet. Je to zvláštní, když opouštíte brány věznice a na druhý den vám přijde, že jste nikdy v base nebyli. Že to byl jen sen, taková nepovedená noční můra. No a s odstupem času to na vás začne doléhat. Začnete vzpomínat. No jo, to my v base jsme to a to, dělali tamto a hento," pochvaluje si Tereza Hlůšková svůj současný život.
Čtyři roky v pákistánském vězení byly pro Terezu velice psychicky náročné
