TEREZA BRODSKÁ (42) nikdy nebyla ve stínu svých slavných rodičů, a také neměla čas na hlouposti. Čemu všemu ji naučila Ulice a proč není svět dokonalý?
Dokonalý svět
Nenarušil vám ten nekonečný seriál život?
Ani ne, protože Herbert se skvěle ujal domácnosti. Dost mě nahradil, zvlášť v začátcích, kdy jsem doma hodně chyběla. Po dvou letech se situace výrazně změnila, nějak se to rozptýlilo, přibylo víc postav a už to nebylo tak časově náročné. Takže o narušení se vůbec mluvit nedá, spíš bych řekla, že mě Ulice obohatila. Naučila mě ještě většímu profesionalismu, toleranci, empatii, disciplíně… A zlepšila se mi i paměť. (směje se) Jsem důkaz toho, že se mozek dá vycvičit i na stará kolena.
Říkala jste, že Herbert převzal domácnost. Je dokonalejší v domácích pracích než váš manžel z Dokonalého světa Martin Pechlát?
Nedá se to srovnávat, tam jsou dvě malé děti. Sam už je samostatný. Když nejsem doma, funguje to taky dobře. Moji kluci mají svůj systém, chlapi jsou v těchto věcech praktičtější, dokážou si vše líp zorganizovat.
Nepřipadá vám, že když jsou sami, že ze svých požadavků slevují? Třeba se obejdou bez teplé večeře.
Oni je po mně nevyžadují. Jsou typy, co říkají: Tak to nedělej, když nechceš, dáme si chleba. Ale já jsem ta perfekcionalistka, chci teplé večeře a mít všechno skvělé. Kluci jsou tolerantní, soběstační, nenároční.
V Dokonalém světě máte děti a zároveň problémy s jejich hlídáním, zažila jste něco podobného?
Ne. Když jsem točila inscenaci, byla to otázka dvou týdnů, když film, tak šesti. Většinou jsem dojížděla domů a taky jsme měli paní, která k nám docházela. Vždycky jsme si poradili, i když babičky nefungovaly. Tchyně pracuje doposud a maminka (herečka Jana Brejchová – pozn.red.) byla v té době také hodně zaměstnaná. Nemohla jsem to ani po nich chtít.
V Ulici máte jako Bára najednou na krku dvě puberťačky.
Takovou pubertu neznám, naštěstí. Scenáristé jsou ještě vůči pubertě velmi benevolentní a velkorysí. Myslím tím, jak píšou Báru a její vztah k těm jejím holkám. Já jako Tereza bych některé jejich excesy řešila razantnějším způsobem. Když se tak dívám, jak někde puberta probíhá - a věřím, že může být i hůř - tak se zpětně omlouvám všem, co žili vedle mě, protože jsem asi byla v té své taky k nesnesení. Ale já jsem zas moc nezlobila, ani jsem neměla čas se v ní plácat, protože jsem chodila na konzervatoř, hodně jsem v té době točila a pak jsem hned šla do plzeňského angažmá. Osamostatnila jsem se velmi brzy, začala vydělávat.
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Story, které je právě na novinových stáncích.