Tereza Bebarová: Jsem taková poletucha

Zdroj:

Tvrdila, že nebude mít partnera - a stejného přítele má od 16 let. Dovedla si představit život bez dětí - a v červnu se stane maminkou. Tereza Bebarová (36) věří, že co se má stát, stane se.

Když jsme si domlouvali rozhovor a focení, zjistila jsem, že jste poměrně vytížená, přestože už nehrajete v Ulici ani v divadle.

Nehraju, ale práce mám docela dost. Dabuju a pomáhám příteli ve firmě s úpravami dabingu. Trávím čas doma u počítače a žasnu, jak to letí. Sednu si a za chvíli jsou dvě hodiny pryč. Chodím plavat, na procházky…

Na to jste se těšila?

Myslela jsem, že se budu nudit. Divím se, že nemám čas na nic, co se týká mateřství. Kromě literatury a duchovní přípravy.

V pražském Divadle Na Fidlovačce jsem vás naposledy viděla v Proutníkovi pod pantoflem a divila se, jak sebou práskáte o zem.

Ve čtvrtém měsíci bylo dítě velmi tolerantní. (smích) Samozřejmě jsem byla opatrná. Některé scény vypadají dost krkolomně, ale máme je dobře nacvičené.

Kdy jste hrála naposledy?

Na začátku února v My Fair Lady. Bylo to hezké zakončení, neplánované: kolegyně, která měla hrát, onemocněla. Když jsem s už viditelným bříškem coby Líza Doolittlová přesvědčovala profesora Higginse, že jsem holka počestná, diváci se potutelně usmívali.

Stýská se vám po divadle?

Divím se, že ani moc ne… V hlavě se asi něco přecvaklo - a nic. Zřejmě to tak příroda zařídila, aby ženské neblbly, hodily kariéru za hlavu a soustředily se na jiné věci. Divadlo dělám od šestnácti let, ambice jsem si naplnila, teď mám jiné období. Asi to tak má být.

Těhotná jste byla už při premiéře. Nepadlo od někoho: „Taková role a ty si klidně otěhotníš!“

Vůbec. Otěhotněla jsem na začátku zkoušení, nikomu jsem to neřekla, to se v začátku nemá. V den premiéry jsem režisérovi inscenace Juraji Deákovi a řediteli divadla Tomáši Töpferovi prozradila sladké tajemství, aby se mohli připravovat na můj odchod.

Chodit jsme spolu začali zhruba za rok, aniž bych pro to něco udělala. Ke vztahu jsme se dostali kuriózním způsobem: zkoušeli jsme v divadle loutek představení Ježíš Kristus, já hrála Máří Magdalénu a on římského vojáka, který mě chce ukamenovat. Od té doby jsme spolu. A přitom jsem své mamince vždycky tvrdila, že já s chlapem nikdy žít nebudu a že radši budu mít jenom pejska.

Co maminka?

Ptala se, kdo mi přivrtá poličku a spraví kohoutek.

Osud nestačí, aby spolu pár vydržel dvacet let. Musí se snažit.

Rozhodně, ale to je součást toho osudu. Stejně jako prožívání krize: když je partner prima, stojí vám za to s ním být a má smysl řešit také nepříjemné věci. Součást toho je posunovat limity, které má každý nastavené jinak … Dneska už vím, že i kdybych byla neuvěřitelně bohatá a neměla kvalitní vztah, tak mi něco v životě chybí. Naplňuje mě sdílení s někým druhým.

To je ohromný skok od přesvědčení, že nikdy partnera nechcete.

Přišlo to časem. Když jsme spolu začali žít, byli jsme ,mladý ucha‘ - a trochu nás to zaskočilo. I kamarádi nás přesvědčovali, že bychom si spíš měli užívat, že nám něco uniká a takové ty rady. Jenomže to bychom se museli rozejít, což jsme nechtěli. Myslím, že pokud se na vztahu pracuje dlouho, je to deviza do budoucna.

Líbí se mi jedno ruské přísloví, že partneři spolu mají sníst tři kopky soli, pak budou vědět, co od toho druhého očekávat. Pochopitelně to není jenom o letech, která ti dva spolu stráví, ale i jak je stráví, co si řekli…

My si říkáme všechno, nemáme před sebou žádné tajemství. Nikomu tuhle teorii nevnucuju, každému se nemusí líbit, ale nám se osvědčila. Je osvobozující říct i to, co bych neřekla nikomu jinému, třeba něco, za co se člověk stydí. Jsme si partnery i psychoterapeuty.

V čem například?

Pro mého přítele nemusí být příjemné, že na jevišti a před kamerou předstírám láskyplné vztahy s jinými muži. Také o tom je dobré mluvit.

Je miminko důvod, abyste uvažovali o svatbě?

Máme možná blok ke svatbám a manželství. Novou situaci lze vyřešit i jinými praktickými kroky, aby dítě bylo jištěné. Svatbu nevylučujeme třeba jako zlatou, po padesáti letech.

Někdo ji pojme hlavně jako mejdan pro kamarády.

Takových jsme udělali! Třeba narozeninových. Napadlo nás, že jsme se mohli při nějakém mejdanu klidně vzít, ale zatím to přes koleno nelámeme. Možná je to generační vzpoura proti institucionálním krokům. Proč máme měnit něco, co funguje?

O kolika dětech uvažujete?

Vůbec neplánuju stylem, že teď porodím první dítě, za dva roky druhé… Líbilo by se mi mít víc dětí, ale uvidíme, jak se rozkoukáme s tím prvním.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky