Dětství strávila v hrůzných podmínkách sovětského sirotčince. Teď je z ní hvězda

Tatyana McFadden
Tatyana McFadden
Zdroj: Profimedia.cz
Více v galerii
Tatyana McFadden

Přes ty nejobtížnější překážky se však Tatyana silou vůle, vlastní pílí a také trochu šťastným řízením osudu dostala k mnoha šťastným startům.

Když přišla na jaře roku 1989 v již skomírajícím Sovětském svazu na svět malá Táňa, zdálo se, že jí sudičky příliš nenadělily. Dívka se narodila s těžkou formou rozštěpu páteře, v jehož důsledku byla paralyzována od pasu dolů. Lékaři nepředpokládali, že bude dlouho žít, a radili matce Nině, ať dá handicapovanou dcerku do sirotčince, kde bude mít alespoň nějaký přístup k léčbě. Matka to, zřejmě v dobré víře, udělala, ovšem realita byla zcela jiná. Zařízení v jejím rodném Leningradě (dnes Petrohrad) bylo tak chudé, že nemohlo dívce, která se překvapivě houževnatě držela života, dopřát ani invalidní vozík, natož jakoukoliv léčbu. Tatyana se proto prvních šest let života, která strávila v sirotčinci, pohybovala po rukou.

Dobrotivý osud

Zdálo se, že ji v chaotické a divoké atmosféře postsovětského Ruska 90. let nečeká příliš dlouhý ani šťastný život. Ale v roce 1994 zasáhl dobrotivý osud v podobě Deborah McFadden, americké vládní zmocněnkyně pro zdravotně postižené. Ta navštívila dětské zařízení, kde malá Tatyana žila, v rámci charitativní akce. Usměvavá dívenka s obří mašlí ve vlasech, umístěná kvůli svému handicapu odděleně od ostatních, jí hned padla do oka. Deborah nemohla na setkání zapomenout a začala se pravidelně vracet. Přivážela hračky, oblečení a konečně také invalidní vozík. Tatyana ji začala považovat za svoji matku.

Při jedné z návštěv se Deborah dozvěděla, že Tatyana má být přemístěna do domova pro zdravotně postižené. Protože věděla, o jak hrozné místo se jedná, rozhodla se, že to nedopustí. A ačkoliv nikdy předtím o adopci neuvažovala, rychle se domluvila se svou partnerkou Bridget, která souhlasila, a rozběhla adopční proces. O dvanáct měsíců později dorazila malá Tatyana do Baltimoru.

Nový začátek

Jak sama Tatyana přiznává, všechno pro ni bylo nové. Začala chodit do školy, získala přátele, dokonce poprvé ochutnala zmrzlinu. Její nová rodina se jí snažila zajistit nejlepší lékařskou péči. Tatyana podstoupila několik operací, ale ani američtí lékaři jí, hlavně kvůli předchozí zanedbané péči, nedávali naději na dlouhý život. Maximálně pár let, říkali. Deborah proto přemýšlela, jak dcerku posílit. Napadlo ji plavání. Tatyana byla svobodou pohybu ve vodě nadšená (její první výkřik Já sama se později stal titulem úspěšné knihy, ve které popsala svou neobyčejnou životní cestu) a začala zkoušet i další sporty. Jako patnáctiletá se poprvé zúčastnila paralympijského závodu a kvalifikovala se jako jízdařka na trati 100, 200 a 400 m. Vrátila se se stříbrem a bronzem.

To dalo jejímu životu zcela nový směr a sport se stal její největší vášní. Mezitím z Albánie přibyly do rodiny ještě dvě adoptivní sestry, Hannah (rovněž známá paralympionička) a Ruthie. Deborah vypátrala i Tatyaninu biologickou matku Ninu a došlo k setkání, Nina byla šťastná, že se dceři nakonec tak dobře daří.

Jeden úspěch za druhým

Výčet Tatyaniných úspěchů by byl hodně dlouhý. Zatím nashromáždila 17 medailí z různých paralympijských her, z toho sedm zlatých. Ve své kategorii se jí v roce 2013 podařilo vyhrát všechny čtyři hlavní maratony, v Bostonu, Chicagu, New Yorku a Londýně, což zopakovala ještě ve třech následujících ročnících. To se ještě nikdy žádnému sportovci, zdravému ani handicapovanému, nepodařilo. Velkou výzvou byly pro Tatyanu také zimní olympijské hry v Soči. Nedělala sice do té doby žádný zimní sport, ale to pro Tatayanu nebyla překážka, prostě se po nějakém poohlédla. Vybrala si běh na lyžích. Soči pro ni znamenalo i citovou záležitost, jednak návrat do rodné země a možnost splnit si své velké přání, mít na závodech obě rodiny, americkou i ruskou. A její sen se splnil, navíc před očima svých nejbližších z obou zemí dokázala v náročném závodě vybojovat stříbro na 1 km sprintu.

V současné době, ovlivněné pandemií koronaviru, se stále udržuje v kondici a připravuje na budoucí závody. Ale dovede si užít i volný čas, který ráda tráví kromě své rodiny ve společnosti psího kamaráda Bentleyho.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky