Psychologové tvrdí, že pro všechno, co člověk v dospělosti prožívá a dělá, lze najít vodítko v dětství. U Diany to platilo stoprocentně. Byla skvělou matkou svých synů Williama a Harryho, protože sama sebe zapřisáhla, že její děti nikdy nebudou strádat nedostatkem doteků, polibků a pozornosti tak, jako se to stalo jí. Trpěla bulimií a páchala sebevražedné pokusy, protože ustavičně volala o pozornost blízkých. Toužila po muži, který by jí bezmezně miloval a v podstatě nahradil otce. Vlastní otec totiž nad Dianinou kolébkou projevil nelibost, že jde o třetí dceru. Přestože měli nakonec hezké vztahy, ona se pak nikdy nezbavila dojmu, že byla v podstatě nevítaná.
Přála si, aby ji někdo neustále ujišťoval o opaku, chválil a tulil na hruď. Pravda – Princ Charles se v mnohých ohledech mohl a hlavně měl chovat ke své mladičké ženě vstřícněji a s větším pochopením (minimálně by to bývalo chtělo ukončit, nebo alespoň důsledně skrývat dlouholetý poměr s Camillou Parker-Bowlesovou), ale ruku na srdce - scény, které mu Diana doma pravidelně pořádala (při jedné z nich se perořízkem bodala do stehen, jindy se vrhla proti zasklené skříni), by nevydržel asi žádný chlap. Však také všichni milenci, do jejichž náruče se princezna časem uchýlila, nakonec před lavinou její lásky prchali. Kdo ví, jak dlouho by Dodi Al Fayed vydržel třeba i padesát roztoužených telefonátů od zamilované Diany denně, kdyby tehdy v Paříži nedošlo k nejhoršímu. Možná, že kdyby její život nevyhasnul po nárazu automobilu v pařížském tunelu, byla by konečně spokojená. O jejím slavném manželství s následníkem trůnu se totéž rozhodně tvrdit nedalo.
Sama, sama, sama…
Dlužno ovšem podotknout, že Diana byla hlavně zpočátku připravena maximálně se snažit, aby v nelehké úloze obstála. „Ale stalo se to, že v jednu chvíli jsem byla nikdo a v příští minutě princeznou z Walesu… To bylo na jednoho člověka moc.“ Sám Charles přiznal, že to měla velmi těžké. Snad jen v den svatby mohla krátce doufat, že její manželství bude bez mráčků a dvůr v čele s královnou Alžbětou II. ji nakonec přátelsky přijme.
„Když jsem se skrz závoj dívala na Charlese, myslela jsem si, že jsem ta nejšťastnější dívka na světě. Měla jsem v srdci tolik naděje. V devatenácti letech si každý myslí, že je připraven na všechno a že ví, co ho čeká. Nikdo mi však neřekl: Vezmi si tužku a napiš si, co se od tebe očekává.“ Kdyby to udělala, možná by utekla. Tím spíš, že jí před svatbou nikdo z královské rodiny neprojevil ždibec vstřícnosti, nikdo ji ani nepřišel přivítat, když se před svatbou přistěhovala do Clarence House (sídla královny matky). Mimochodem, ten chlad byl trvalá záležitost, nikdy se nezmírnil. Na posteli v jejím pokoji tehdy ležel pouze jediný dopis – paradoxně od Camilly Parker-Bowlesové, která ji zvala k přátelskému setkání.
Naivní Diana netušila, že Camilla se chce jen ujistit, že Charlesovi pomohla vybrat nanynku dostatečně tvárnou na to, aby nepřišla o milostný poměr s následníkem trůnu.
Na Camillin stín Diana tedy narazila už před sňatkem. Ať už šlo o zmíněný dopis, nebo náhodně nalezený šperk s propleteným monogramem F a G (Fred a Gladys si Charles s Camillou navzájem říkali). Při televizním interwiew k zasnoubení Diana na otázku moderátora: „Jste zamilovaná?“ odpověděla: „Samozřejmě.“, Charles se neudržel a zamumlal: „Ať už láska znamená cokoliv.“ Výmluvné…
Později se proslechlo, že Diana, krutě zasažená tím, že není jedinou ženou v Charlesově životě, o svatbě pochybovala. Až jí někdo z přátel řekl dost výstižně: „Už nemůžeš couvnout, tvoje tvář je na svatebních ubrouscích.“ Když odcházela ze svého dívčího bytu, nechala kamarádům písemný vzkaz: „Zavolejte mi, proboha, budu vás potřebovat víc než jindy.“ Měla pravdu.
Příliš málo času
Problémy, které její manželství sevřely do železných kleští, vydaly na celé knihy a několik filmů. Diana je však dlouhá léta skrývala. „Zdědila jsem to po mé matce. I když se cítíš hrozně, můžeš předstírat záviděníhodné štěstí. Maje matka na to byla odbornice a já jsem v tom pokračovala. Udržovalo to vlky ode dveří.“
Teprve, když víceméně díky mediím vyšlo najevo, jak to s královským párem ve skutečnosti je, nabral Dianin život konečně dobrý vítr do plachet. Překonala rozvod, odpočinula si a po krátké pauze, kdy se stáhla do ústraní, se rozhodla vrátit k charitativní práci. Stala se jednou z nejrespektovanějších celebrit, angažovaných v boji proti AIDS, nášlapným minám a dalším bolestem světa. Její pomoc byla účinná, prostřednictvím své popularity poutala k problémům pozornost. „Prožila jsem těžké chvíle. Ale nyní nadešel čas získaných zkušeností využít a pomoci lidem, kteří trpí.“ Škoda, že jí zbývalo už jen pár měsíců života.
Co také řekla
O svých dětech: „Vzala jsem své děti na místa, kde zřejmě dosud nikdy nikdo v tomto věku a z této rodiny nebyl… Oni teď mají určitou zkušenost – možná ji nebudou nikdy potřebovat, ale semínko je zaseto a já doufám, že poroste, protože ve vědomostech je síla. Chci, aby měli pochopení pro lidské city, lidské obavy, lidské trápení, lidské naděje a sny.“
O Charlesovi: „Vždycky jsem měla pochybnosti o tom, co vlastně cítí. Neměla jsem se čeho chytit. Měla jsem takové pocity, že něco není úplně v pořádku.“
O svobodě: „Těším se na den, kdy se budu moct proběhnout po pláži a nepoběží se mnou žádný policista a v křoví nebude číhat fotograf.“
Diana a Charles – Proč si nerozuměli
Nebyla to jen Camilla Parker Bowlesová, co mezi manželi od začátku stálo jako nepřekonatelná překážka. Charles by byl zřejmě nejšťastnější, kdyby se vůbec nemusel ženit a měl jen vdané milenky, které by po něm nežádaly závazky. Miloval lov, střelbu, rybaření, jízdu na koni a hlavně zápasy póla. Pocitům své mladičké ženy příliš nerozuměl, byl také vychován v poněkud neosobním duchu (chůvami, matka ho jen navštěvovala). Na Dianu poměrně brzy začal také žárlit. „To jsem mohl rovnou zůstat v autě,“ bručel například, když davy na ulici oslavovaly hlavně ji.
Spolu v datech:
1977 – Charles na dostizích v Ascotu navázal vztah s Dianinou starší sestrou Sarah. Známost trvala několik let a pomalu se začalo spekulovat, že právě Sarah bude princovou nevěstou. Stačilo ale, aby si prostořeká dívka pustila v jednom interwiew pusu příliš na špacír a byl konec. Ještě když Charles chodil se Sarah, byla mu na jednom honu představena i Diana. Měla na sobě vaťák, gumáky, cítila se neohrabaná a příliš tlustá.
Červenec 1980 – Diana byla svými přáteli pozvána na zápas póla. Po utkání se při neformálním pikniku usadila vedle Charlese. Dali se spolu do řeči. Konečně se na ni podíval jinýma očima a od té doby se dívce dvořil.
6. února 1981 – Charles požádal Dianu oficiálně o ruku.
29. července 1981 – „svatba století“ v katedrále sv. Pavla v Londýně. Následovala svatební cesta po Středozemním moři na královské jachtě Britannia. Diana ji prakticky celou proplakala a prozvracela – z princova diáře totiž vypadly fotografie Camilly.
leden 1982 – Diana se vrhá z dřevěného schodiště v sebevražedném pokusu. Je vychrtlá na kost kvůli bulimii a ranním těhotenským nevolnostem. Našla ji vyděšená královna-matka. Princezna i dítě naštěstí přežili.
21. června 1982 – narodil se syn William. Diana sice trpěla silnými poporodními depresemi, o miminko se však vzorně starala, na čas ustaly i její problémy s bulimií. Také Charles nějakou dobu fungoval jako vzorný otec rodiny a spěchával domů.
15. září 1984 – Narodil se syn Henry (řečený Harry). Charles zareagoval přímo v porodnici velmi necitlivě, protože si původně přál holčičku. „Ach, je to chlapec. A navíc zrzavý,“ pronesl. Diana mu to nikdy neodpustila. „Tehdy ve mně něco zemřelo.“
Druhá polovina osmdesátých let – Diana se jak nejlépe uměla starala o své syny, které svěřovala chůvám jen naprosto výjimečně a velmi nerada. Zároveň však bojovala s bulimií, nevěrou manžela, nepřízní královské rodiny, neustálou pozorností paparrazi novinářů a nakonec i spory s vlastní rodinou.
1987 – Královská dovolená na Mallorce byla fiaskem. Diana s Charlesem spolu vůbec nemluvili. Oba měli v té době jiné vztahy.
1988 – Věhlasný londýnský psychiatr Dr. Maurice Lipsedge zbavil princeznu závislosti na přejídání a částečně i těžkých chronických depresí.
1992 – Manželství už zjeveně nefunguje a nejvíc to bylo vidět na oficiální cestě páru do Koree, kdy od novinářů získali přezdívku „Bubáci“. Nedívali se na sebe, nedotýkali se, Diana uhnula, když jí Charles chtěl dát polibek. Bývalý člen královské stráže Andrew Jacques poznamenal: „Nikdy se neusmějí a nedělají nic společně. Zdá se, že si přejí mít co nejméně společného.“
S tichým souhlasem princezny a ke zděšení královského dvora vyšla na svou dobu skandální kniha Andrewa Mornona Diana: Její pravdivý příběh. Diana k tomu řekla: „Možná, že je spousta žen, které trpí podobně, pouze v jiném prostředí, které se nemohou postavit na vlastní nohy, protože jejich sebevědomí bylo podlomeno.“
Při odposlouchávaném rozhovoru jedné své přítelkyni svěřila: „Deset let jsem hrála největší roli své kariéry. Měli by to dávat v biografu. Odcházím. A chlapci taky. Je to neřešitelná situace.“
Léto 1993 – Diana v londýnském hotelu Hilton oznámila odstoupení z veřejné činnosti a mnoha charitativních funkcí. Na veřejnost se dostala skandální magnetofonová nahrávka, v níž Charles ujišťuje Camillu, že by nejraději ze všeho byl „jejím tampónem“.
Listopad 1995 – manželé žijí v rozluce. V listopadu Diana velmi otevřeně promluvila pro televizi Panorama. O svém manželství například řekla: „Vždycky jsme v něm byli tři a to je pak poněkud těsno.“ A pronesla také slavnou větu: „Jako královna této země se nevidím. Chtěla bych být královnou lidských srdcí.“
1996 – Rozvedeni.
Holčička z nejvyšších kruhů
Diana Spencerová se narodila 1. července 1961 pozdě odpoledne jako dcera tehdy sedmatřicetiletého vikomta Althorpa a jeho o dvanáct roků mladší manželky vikomtky Althropové. Miminko byla třetí dívka v rodině, což vzbudilo v klanu Althorpových poněkud středověký požadovek, aby se mladá vikomtka Frances podrobila na klinice ponižujícímu gynekologickému vyšetření, zda je vůbec schopná porodit syna. Co takové vyšetření obnášelo, to nám tedy fakt není jasné...
Jediný syn John totiž rok před narozením Diany zemřel po pouhých deseti dnech – byl podvyživený a postižený. Přestože se po Dianě narodil přece jen chlapec, syn Charles, matka ponížení ze strany rodiny nikdy nevydýchala, se starším mužem nevycházela a časem se zamilovala do podnikatele Petera Srand Kydda. Manželství Dianiných rodičů bylo rozvedeno v roce 1967, děti zůstaly v péči otce a střídaly se u nich chůvy. Mnohé vypověděly, že Diana byla tichá holčička, u níž si nikdy nebyly jisté, co si přesně myslí. V noci plakávala a stejně jako bratr volávala maminku.
Macechu Raine (velmi svéráznou dceru spisovatelky Barbary Cartlandové), kterou si otec přivedl v roce 1976, všechny děti z rodiny, budoucí princeznu nevyjímaje, svorně nenáviděly.
Zatímco na veřejnosti bývala spíš zakřiknutá a mlčenlivá, doma a mezi kamarádkami se Diana chovala velmi vstřícně a také poměrně hlučně. Toužila stát se baletkou, ostatně celý život skvěle tančila („Dal bych jí deset bodů z deseti,“ řekl později John Travolta, když ji měl možnost provést po parketu.). Přála si být baletkou, ale protože měřila 179 centimetrů a příliš jedla, byl to sen spíš z kategorie sci-fi. Diana napřed studovala drahou soukromou školu ve West Heathu (propadala, ale dařilo se jí ve sportu a také se poprvé ukázalo, jak soucitná je ke starým a nemocným lidem, neboť škola podporovala charitativní projekty), pak se zapsala do penzionátu pro dívky z lepších rodin ve Švýcarsku, kde se jí ovšem vůbec nelíbilo. Po návratu začala studovat na učitelku tance, ale tenhle sen jí překazilo ošklivé zranění šlach na lyžovačce v Alpách. Nakonec začala učit v mateřské školce a rozmýšlela se, co dál. V době, kdy potkala Charlese a její život se změnil, plnými doušky lokala veselý život svobodné dívky v londýnském bytě, který sdílela s několika kamarádkami.
Její tituly
Během svého života byla Diana oslovována hned několika tituly (změny přicházely v souvislosti s postavením původní rodiny, dvorským protokolem a nakonec i s rozvodem manželství). Zajímavé je, že jí nikdy oficiálně nenáležel titul princezny, který se v souvislosti s jejím jménem velmi často, ne-li pořád, uvádí i u nás.
Jak jí (také) říkali:
- Ctihodná Diana Spencer (1. červenec 1961 – 9. června 1975)
- Lady Diana Spencer (9. června 1975 – 29. července 1981)
- Její královská Výsost kněžna z Walesu (29. červenec 1981 - 28. srpen 1996)
- Diana, kněžna z Walesu (28. srpna 1996 – 31. srpna 1997)
- Po rozvodu v roce 1996 používání titulu Diana, kněžna z Walesu, upravila smlouva, podepsaná samotnou královnou. Diana stěží mohla přijít o všechny výsady, když byla stále matkou budoucího krále Williama. Když se právě mladému princi svěřila se svými “titulovými” patáliemi, odpověděl: “Ať ti říkají, jak chtějí. Pro mě jsi prostě maminka.”
Nepřející hvězdy
Zdá se, že Diana disponovala určitou dávkou schopnosti předvídat budoucnost. Tvrdila například, že od dětství věděla, že je předurčena k jinému osudu než její vrstevnice, a z tohoto důvodu si také zachovala panenství. Svými předtuchami několikrát šokovala okolí. Když byla v září 1978 na návštěvě u vznešených přátel v Norfolku a byla ze zdvořilosti dotázána na zdraví svého otce, přistihla se, jak říká: Buď zemře ve velice krátké době, nebo bude ještě dlouho žít.” Druhý den hraběte Spencera skolila mozková mrtvice. O mnoho měsíců později si Charles přál ukázat snoubence svou chloubu – rovinového koně Allibara. Diana v hrůze řekla: “Allibar dostane infarkt a zemře," jen těsně předtím, než se zvíře vzepjalo a zemřelo. Z nějakého důvodu byla také vždy přesvědčená, že se nestane královnou.
Už v horoskopu měla princezna vepsán mimořádně nepříznivý osud. Narodila se ve znamení Raka s vlivy Střelce, konctelace Jupitera, Uranu, Marsu a Měsíce večer před jejím narozením byla dramatická. A ještě horší se jevil vliv temného Neptuna. Výklad byl jasný: Zemře na cestách a zaviněním jiných.
Její muži
Princ Charles byl bezesporu prvním mužem, který překročil práh princezniny ložnice. Protože však jejich manželství nefungovalo a Diana po lásce toužila, hledala jinou náruč. O vztazích s milionářem Jamesem Gilbeym, osobním řidičem Guerrerou Rizzardim nebo osobním strážcem Barry Nannakeem se pouze spekulovalo. Jisté je, že v letech 1986 – 1991 Diana chodila s majorem Jamesem Hewittem, kterému dnes v Británii nikdo neřekne jinak než “Krysa”, protože na svém dávném románku rýžuje, co se dá. “Zbožňovala jsem ho,” přiznala Diana v televizi. V roce 1994 se zamilovala do obchodníka se starožitnostmi Olivera Hoary, jehož bombardovala telefonáty. Kapitán reprezentačního ragbyového týmu Will Carling byl ženatý. Multimilionář Ted Forstman o dvacet let starší, stejně jako Gulu Lalvani, indický milionář (ten ji ale spíš doprovázel ve společnosti, stejně jako další muži). V roce 1996 se princezna zamilovala do pákistánského lékaře Hasnata Khana, ale o rok později vzplanula pro Dodiho Al Fayeda, jehož znala od vidění už deset let.
Co by vás ještě mohlo zajímat:
- Jako holčička jednou řekla: „Já se provdám jenom tehdy, když si budu jistá, že jsem zamilovaná, takže se nikdy nerozvedeme.“ Spletla se.
- Ve své době byla nejfotografovanější ženou světa. Redaktorka módní rubriky časopisu Independent Tasmina Blanchardová poznamenala: „Cokoli provedla se svým zevnějškem, neuniklo zraku novinářů. Nic lepšího si žádný návrhář nemohl přát.“
- Na jednom z polštářů ve svém obývacím pokoji prý měla vyšito: Než najdeš pravého prince, musíš políbit spoustu žabáků. Její smysl pro humor prý mnoho lidí překvapoval.
- Co stálo na lístečku ženicha Charlese nevěstě Dianě den před sňatkem: „Jsem na tebe nesmírně hrdý. Až vystoupíš nahoru, budu tam na tebe u oltáře čekat. Klidně se všem podívej do očí a vyraz jim dech.“
- Ráda plavala. Během státní návštěvy v Praze byl pro princeznu Dianu každé ráno k dispozici vyklizený bazén v Podolí.
- Diana měla celý život řadu věrných přátel. Některé si „opatřila“ už jako princezna a byli z nejrůznějších kruhů. Úzký vztah ji poutal například k Matce Tereze, vévodkyni Fergie (manželce prince Andrewa) nebo top-modelce Cindy Crawfordové. Ta se také první dozvěděla o jejím vztahu s Dodim.