Verneův román, který vyšel poprvé v roce 1897, kombinuje vědeckofantastické a strašidelné dobrodružné prvky. Právě to lákalo dvojici Brdečka-Lipský, kteří toužili vytvořit fantazijní podívanou s odkazy na upírské příběhy. Dostat do filmu tuto atmosféru nakonec stálo hodně práce. Ne kvůli hereckým výkonům nebo scéně, kterou zaštiťoval Jan Švankmajer, ale kvůli počasí. Při natáčení nebylo po mracích, dešti anebo bouřce ani vidu ani slechu. Režisér tak musel použít několik clon, které dotvořily potřebnou náladu filmu.
I když trochu temné nálady si celý štáb zažil v reálu. Obyvatelé vesnice Čachtice, kde se také natáčelo, k nim nebyli vůbec přátelští. V minulosti z nich totiž vymámili peníze falešní filmoví tvůrci, a tak nevěřili nikomu, kdo se jako filmař tvářil. Nezastavili je ani známé tváře, které se jejich vesnicí "promenádovaly". Režisér Lipský totiž obsadil největší tehdejší hvězdy. Vidět tak můžeme Miloše Kopeckého, Vlastimila Brodského nebo Rudolfa Hrušínského, kteří si čas během natáčení krátili "maštěním" karet. Hlavní roli ztvárnil slovenský Michal Dočolomanský (Hrabě Teleke). Místní obyvatelé štábu nadávali, snažili se natáčení komplikovat nevstřícnosti a dokonce údajně po hercích házali kameny.
Toho režisér Lipský původně nechtěl obsadit. V hledáčku měl české herce jako Luďka Sobotu a Oldřicha Kaisera nebo Slováka Milana Lasicu. Nakonec se ale rozhodl pro Dočolomanského, který se osvědčil v komedii Adéla ještě nevečeřela. I přes jeho perfektní češtinu ho předaboval Ladislav Županič, což herce trochu mrzelo. Režisér však argumentoval tím, že má sice perfektní výslovnost, prozradí ho ale melodie jeho hlasu. Zastoupit ho nechal i v nebezpečných scénách. Dočolomanský byl sice zvyklý provádět kaskadérské kousky sám, režisér mu to ale zatrhl a objednal si kaskadéra.
Sci-fi film se nakonec těšil velké oblibě. V kinech ho vidělo 1,2 milionu diváků.