Většina lidí si mejdany u příležitostí kulatých výročí užívá přesně na den, kdy má v občance napsáno, že spatřili světlo světa. Vy tam máte druhý červenec, proč jste si party odložila o více než dva měsíce?
„To je fakt, ale nehledejte v tom žádná dramata. Hlavní důvod prostě byl ten, že jsem nechtěla dělat oslavu v době prázdnin. Mám hodně přátel a známých a se všemi jsem se chtěla potkat, takže jsem vymyslela začátek školního roku, kdy už jsou všichni doma a pondělí sedmého, protože sedmička je mé životní šťastné číslo. A navíc, je vcelku jedno, kdy se party konala. Šedesátku totiž míním slavit, když to klapne, až do konce tohohle roku.“
Jste stále aktivní, ale jak jste si „užívala“ období, kdy se skoro nic zásluhou onoho záludného viru nesmělo? Nepadala na Vás někdy depka?
„Co to je depka? To neznám. Kdepak nic na mě nepadalo. Jsem asi trošku výjimka. Dohonila jsem třeba doma vše, co se nakupilo a spíš to byl fofr, než oddech. Hodně jsem se věnovala zahradničení a zběsile uklízela. A moc jsme si s celou rodinou užívali to, že jsme na sebe měli čas a mohli být spolu, což nebývá tak častým jevem. No a také jsem přivítala, že jsem měla chvíle i na sebe. Momentálně situace zase není růžová, covid se opět probudil, ale jsem optimistka a věřím, že všichni vše zvládneme a bude dobře.“
Světlana Nálepková
Šedesátku na krku mnozí lidé považují za období vhodné k bilancování a psaní memoárů. Jak tenhle věk zacloumal s Vámi? Odhadoval bych, že nic podobného se od Vás, zaplať Bůh, nedá v několika nejbližších desetiletích čekat a jedete dál na plný plyn.
„Memoáry a bilancování opravdu nechystám a o případném odchodu do penze začnu uvažovat, až mi bude tak sto let. Času je tedy dost. Mám úplně jiné priority, než jste zmínil.“
Skoro dvě hodiny jste na narozeninové party bavila hlediště a třeba s Mimtriem se i pořádně vyřádila, takže fyzička při Vašich vystoupeních netrpí. Jak vlastně relaxujete?
„Relaxuji doma. Nepotřebuji někam jezdit. A když opravdu třeba zatoužím na chvíli změnit prostředí, tak prostě někam na pár dnů vypadnu. Za ta léta jsem se naučila odpočívat, nejsem už takový workoholik, jako dřív, ale když už ta oddechová doba trvá trošku víc dní, začínám být nesvá. Prostě jeviště mi začne chybět a těším se, až na něj zase na něj vrátím a budu před sebou mít diváky a posluchače. A to jak v divadle, tak i na těch koncertních prknech.“
Byla jste nebo stále ještě jste chovatelkou koní a „žokejkou“, nebo sedlo visí doma na hřebíku a přešla jste na jiné mimopracovní aktivity?
„Platí první možnost, sedlo už nějakou dobu visí na hřebíku a jezdit jsem už dlouho nebyla. Žezlo jsem předala dceři, která má svůj ranč s osmnácti koňmi, dělá trenérku dospělým i dětem a vyžívá se v tom. Já své zájmy přesunula ke klidnějším aktivitám, třeba józe.“
Světlana Nálepková
A co bude dál? Polovina života uběhla, jak naložíte s tou druhou? Budete chodit krmit racky, posedávat po lavičkách a oddychovat ve vodorovné poloze?
„No, za pecí ani na ní mě určitě nenajdete. Pokud bude zdraví sloužit, což je nejdůležitější předpoklad, budu hrát a zpívat do aleluja. Věřím, že mi to ještě nějaký čas vydrží a bude i nadále bavit. A kdyby to náhodou někdy neklaplo, mám v záloze jiné aktivity, zabývám se kromě zmíněné jógy, také třeba regresivní psychoterapií, tedy prací s emocemi a medikací a vedu i semináře na tahle témata. Začala jsem také učit a vedu muzikálové oddělení na mezinárodní konzervatoři. Takže žádná nuda, naopak.“
Abychom na závěr nezapomněli. Letos jste měla a máte ještě jedno jubileum, deset let od seznámení s partnerem Vaškem. Není tahle doba zralá, kromě oslavy, třeba na obměnu, nebo naopak dokonce svatbu?
„Neděste, ani jedno ani druhé nechystám. A svatba? Nejsem příznivcem obřadů, a to celoživotním. Když budu mít štěstí, tak to zůstane jako doposud. Pro mne je důležité, že to chceme, že jsme se tak svobodně rozhodli.“ uzavřela povídání Světlana Nálepková.
