Přání
V roce 2003 přišel do kin poslední Benešův film. Na Želary se bohužel už nepodíval, v roce 2003 byl upoutaný na lůžko a téměř neviděl. Poslední roky strávil v nemocnici, kam ho chodila pravidelně navštěvovat jen manželka Božena. Čas si krátil vzpomínáním na své nejslavnější role - nadporučíka Lukáše nebo T. G. Masaryka z filmu Člověk proti zkáze. Zíral na jedno místo a na nic zvenčí nereagoval.
Postupně mu vypovídala jedna životní funkce za druhou, trpěl sklerózou a organismus pomalu selhával. Kvůli zelenému zákalu roky neviděl. Srdce ale pořád tlouklo a nedovolilo mu zemřít.
Naposledy vydechl 27. dubna 2007 a na poslední legendu prvorepublikového filmu vzpomínala spousta jeho kolegů - Jiřina Bohdalová (88) ho označila za posledního šlechtice republiky, Jiřina Jirásková (†81) mu děkovala za to, že byl jejím průvodcem a partnerem při první roli, Stanislav Zindulka (†86) připomněl společnou lásku k dýmkám. Sepsal knihu Být hercem, kde zavzpomínal na svůj život. "Herectví jsem dělal rád a bez něj jsem nedokázal žít. Do dnešního světa už ale nepatřím."
O život
Po celý život ho pojilo velice blízké přátelství s hereckou kolegyní Natašou Gollovou (†76). Jednou mu dokonce zachránila život. Beneš bydlel v krásném bytě na Malé Straně. Stačily mu pouhé dva roky, aby si na něj vydělal.
Často si telefonovali a povídali si dlouho do noci. Jednou byl ale Beneš unavený a šel spát brzy. Zapomněl vypnout topení. Naštěstí herečka ctila tradici a po náročném představení se chtěla svěřit svému kolegovi. Telefon Beneše vzbudil a na poslední chvíli otevřel okna, aby plyn, který v bytě unikal, co nejrychleji vyvětral.
Trest
Role nadporučíka Lukáše Benešovi padla jako ulitá. Byl si vědom toho, že do role vložil hodně úsilí. Nezdráhal se požádat o vyšší honorář. I přes prvotní reptání ho dostal, ale na šest let se pro něj zavřely brány barrandovského studia.
