Hana Vítová se narodila v Praze roku 1914 jako Jana Lašková. Její rodiče byli oba operní pěvci a vytyčili jí hudební kariéru, ačkoli ona sama původně chtěla být učitelkou. Na konzervatoři si nadané a krásné Jany všiml skladatel Jaroslav Ježek, který zrovna hledal posilu pro Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha. Dvojice herců byla z mladé studentky nadšená, protože se jim typově hodila do role Sirael ve hře Golem. Herci jí také záhy vymysleli umělecký pseudonym. Příjmení Vítová prý bylo spojeno se jménem básníka Vítězslava Nezvala.
Mladá Jana, teď už tedy Hana, začala vystupovat v úspěšných divadelních hrách a školu pro samou práci nakonec ani nedokončila. V pouhých 19ti letech se provdala za operetního tenoristu Járu Pospíšila, manželství se ale hned po roce rozpadlo. Hana tehdy nejspíš ani neměla čas smutnit, protože tou dobou šla z role do role u filmu. Proslýchalo se, že prožila vášnivý románek s Oldřichem Novým, a dokonce s ním měla dítě, tyto klepy jsou však vysoce nepravděpodobné, protože by při své útlé postavě těhotenství jen těžko před kamerou skryla.
S Novým se nicméně přátelila, stala se kmotrou jeho adoptivní dcery a v době těžkých válečných časů se o holčičku i sama starala.
Hana Vítová
Vítová si zahrála v řadě sladkobolných prvorepublikových dojáků, divákům se nicméně vryla do paměti hlavně jako barová zpěvačka Marta Dekasová z romantického dramatu Noční motýl z roku 1941. Příběh nešťastné lásky, která hlavní hrdinku svede na zcestí, se mimoděk promítl i do jejího vlastního života.
Podruhé se Hana provdala za filmového kritika Bedřicha Rádla a rok po válce se jim narodila dcera Bedřiška. Politický vývoj v poválečném Československu však herečce neumožnil udržet se na výsluní a rolí dostávala stále méně. Nedařilo se jí ani manželství; Bedřich ji opakovaně podváděl, což nakonec vyústilo v rozvod.
Protože si nemohla dovolit vlastní bydlení, zůstala bydlet v jedné domácnosti s bývalým manželem, jeho rodičemi i jeho milenkou. Podle pamětníků se o celou rodinu vzorně starala a všem vyvářela. Sama se v té době živila už jen jako varietní umělkyně a často byla nucena objíždět venkovské sály, aby si trochu vydělala. Později se stala i překladatelkou.
V roce 1966 Hanu Vítovou zastihla krutá rána, když dcera Bedřiška v necelých 20ti letech spáchala před jejíma očima sebevraždu skokem z okna. Důvodem byla údajně nešťastná láska k Jiřímu Suchému. Ve stejný rok navíc zemřel také Hanin přítel R. A. Dvorský, se kterým vystupovala. Její utrpení vygradovalo o čtyři roky později, kdy po vážné autonehodě zůstala ochrnutá na jednu nohu.
Vítová se nato uzavřela do sebe a dožívala opuštěná a zapomenutá, dokonce prý propadla alkoholu. Jednoho březnového dne roku 1987 ji přítelkyně našla na podlaze jejího pražského bytu. Bylo jí 73 let.
