Filmů, ve kterých si Eduard Izotov zahrál, bylo více než osmdesát. Svou úspěšnou kariéru nastartoval po dokončení herecké fakulty Filmové univerzity v Moskvě, kde potkal i svou první manželku Inge Budkevič. Jeho rodiče známosti nepřáli; otec byl vojákem z povolání a matka měla pro synka vyhlédnutou mnohem lepší partii v podobě dcery generála. Eduard se proto s Inge oženil tajně, a to ještě za studií.
V roce 1960 se páru narodila holčička Veronika, která se v dospělosti rovněž stala herečkou. Eduardova matka sice byla stále uražená a s mladými se odmítala stýkat, to ale rodince nebránilo ve společném štěstí. Eduard měl v té době za sebou první hlavní filmovou roli, kterou mu přidělil Sergej Kazakov ve snímku V tichu stepi, a špatně si nevedla ani Inge. Manželé se dokonce často objevovali ve filmech společně.
Roky slávy
V roce 1964 se zrodil legendární Mrazík. Nálepky Ivánka se Eduard už nezbavil. Jeho manželka si dokonce dělala legraci, že postavu ani nemusel nijak hrát. Sebestředný a trochu líný byl prý i ve skutečnosti.
Eduard byl ale také stejně jako Ivánek velmi pohledný. Stal se filmovým idolem, lamačem srdcí, jeho sláva překročila hranice Sovětského svazu. Měl všechno, co si mohl přát. Jeho drsný pád nikdo nečekal.
Začalo to tím, že se mu po dvaceti letech rozpadlo manželství. Rozvod neproběhl nijak dramaticky, šlo spíš o přátelskou dohodu. Dcera už byla dospělá, Eduard s Inge spíš žili vedle sebe, než spolu, a tak se domluvili, že každý půjde svou cestou. Oba si hned našli nové partnery, ale zůstali přáteli.
Eduard Izotov
Zrada
Eduard si chtěl s novou přítelkyní Irinou postavit dům, ale scházely jim k tomu nějaké ty finance. Irina se rozhodla směnit zlaté mince, které měla schované ze svého dědictví, za dolary, a ty potom na černém trhu v centru Moskvy vyměnit za rubly. Transakci organizoval Irinin bývalý manžel, který ale na schůzku přizval i policii. Měnové podvody se v Sovětském svazu v roce 1983 trestaly třemi lety natvrdo, a trestu neunikl ani slavný herec, přestože jeho kolegové proti rozsudku podepisovali petice.
Tříleté vězení Eduard psychicky nezvládl; s Irinou se nadobro rozešel, finančně se ocitl na mizině, propadal depresím a na svobodu vyšel jako zcela zlomený člověk. Vrátil se do divadla, ale brzy ho zradilo i zdraví. Postupně prodělal šest mozkových mrtvic, po kterých trpěl výpadky paměti a s hraním musel nadobro skončit.
Ke konci už nemohl ani chodit a nikoho nepoznával. Posledních šest měsíců života strávil v uzavřeném neuropsychiatrickém zařízení, kde 8. března 2003 zemřel ve věku 66 let.