Populární film, na který se stály dlouhé fronty. To byl snímek režiséra Jindřicha Poláka, v němž byla ukázána brutální vražda, odhalené ňadro, znásilnění a pohození mrtvol na skládce. Normalizační filmový šlágr byl natočený podle skutečné události.

Film na objednávku

Údajně snímek vznikl na objednávku od ministerstva vnitra jako prevence před módní vlnou stopování. V osmdesátých letech totiž bylo populární nazout si "toulavé boty" a vyrazit na výlet. Stejně, jako to udělaly kamarádky Vierka a Táňa, kterým ujel vlak, a tak zkusily stopovat. Stoply si ale vlastního vraha v kamionu, jež je ve spánku umlátil utahovacím klíčem, pobodal nožem a jednu z mrtvol poté ještě znásilnil. Aby se nečekaných pasažérek zbavil, pohodil je na skládce. Jejich smutný příběh měl přežít ve filmu.

Dáda Patrasová po natáčení vzpomínala, že její herecký polský kolega Marek Perepeczko, který si střihl hlavní roli vraha, na první pohled vypadal velmi robustně a brutálně. Byl to ale velmi milý člověk, který nechtěl filmové Martě, kterou Patrasová hrála, moc ublížit. Ta ho však povzbudila tak, že měla po škrcení na krku modřiny ještě několik dní. Právě kvůli brutalitě se režisér rozhodl do hlavní role obsadit cizince a ne českého herce. Traduje se, že hlavní roli měl získat Petr Kostka, jenže to by mu mohlo zkazit celou kariéru i osobní život.

Změny ve scénáři

Aby byl film pro diváky zajímavý, autoři se rozhodli pozměnit některá fakta brutální vraždy. Nejprve změnili jména hlavních představitelek a místo vraždy. Skládka, kde zavražděné pohodil skutečný vrah, byla ve Valašských Kloboukách a ve skutečnosti svědek nejel autobusem, ale v osobním autě. Proto se mohl lehce vrátit ke skládce a tam najít mrtvoly.

Případ, který se stal 8. srpna 1976 šokoval celé Československo. Psychopatický násilník, 32letý Miroslav Somora, byl za tři roky popraven. V únoru ho oběsili na šibenici. Film měl premiéru na podzim téhož roku.