Slávek Boura: V Americe by byl milionář

Zdroj:

V polovině 90. let zazářil jako moderátor Snídaně s Novou. Od té doby si osvojil hned několik profesí a nedávno se dokonce představil jako debutující spisovatel.

Od puberty se viděl na rockových pódiích, první kapelu založil už na gymnáziu a nutno dodat, že se mu hudební kariéra začala slibně rozjíždět.

„Byly to doby, které mě naučily kreativitě. Zjistil jsem, že ačkoli neumím zpívat, lidé mě poslouchají, že umím složit písničku, jež se líbí i těm mimo mou rodinu, že umím psát texty, které občas vypadají smysluplně a hluboce.

Poprvé jsem si vyzkoušel týmovou spolupráci a práci s diváky, cestovat od štace ke štaci a vydělat si muzikou i nějaké peníze. S kapelou E.A.P. jsme vyhrávali všemožné soutěže včetně Rockfestu a Objevu roku 1988. S toutéž kapelu jsem udělal svůj první muzikál Nos, jehož premiéra byla s E.A.P. i derniérou, ale muzikál se pak po úpravě hrál v divadle v Liberci.

Muzika mě doprovází s přestávkami dodnes, kdy mám na svém kontě dvě CD. Původně jsem se hudbou chtěl živit, ale paradoxně mě v tom zastavil vymodlený politický převrat, který mě odchýlil na cestu médií, rozhlasu a televize.“

Se Zázvorkovou na prkně

S moderováním Slávek začínal za mikrofonem pražského Rádia Kiss 98 a v roce 1994 se stal členem týmu, který rozjížděl vysílání televize Nova. Dlouhá léta patřil mezi její hvězdné tváře. Postupně prošel pořady Snídaně s Novou, Rande, Dobré bydlo a Vabank.

Na začátky naší největší komerční stanice dodnes vzpomíná s úsměvem. „Byl to masakr! Směsice nesmírně barevných paradoxů i veselých historek. Neuměli jsme dělat televizi, učili jsme se intuitivně za pochodu. A to ještě v nedostavěné budově Měšťanské besedy, kdy jsme museli například tlačit paní Stellu Zázvorkovou po prkně jak na pirátské lodi, protože v jedné části chyběly schody.“

Když ho přinutíte ohlédnout se za vrcholy jeho kariéry v šoubyznysu, nejprve ji přirovná ke schodišti v husté mlze, na němž nevidíte další stupeň před sebou, pak ale přece jen začne být konkrétní:

„Byla to třeba chvíle, kdy nám pan František Filipovský spolu s plným sálem tleskal vstoje po konci uvedení muzikálu Nos. Kdy jsem takřka po roce vysílání ranní moderátorské show v Kiss 98 dostal více pochval než kritiky. Kdy mi David Hasselhoff řekl, že ve Spojených státech takovou show, jako je Rande, nemají a že bych tam byl milionář. Kdy mi moje dospělé děti řeknou, že mě mají rády a že ve svém věku ještě mám spousty nápadů… A tak bych mohl pokračovat.“

Hrdiny svléká donaha

Zdolání jedné takové cílové rovinky má Slávek Boura právě za sebou. Před pár týdny spatřila světlo světa jeho spisovatelská prvotina, psychologický román Naháči.

„Téma Naháčů je staré dobře dvanáct let. Původně se jmenovalo Adamitky, ale postupem času vyzrálo ve velký projekt, jehož jedna součást je i muzikál vycházející z kontrastu komunikace ze sociální sítě a následovného potkání se. Vzniká tím sociální divadlo, jež dokáže duševně svléknout ty, kteří se ho zúčastní.

Účastníci děje se stávají amatérskými herci v režii svolavatele této skupiny, která spolu na síti vytvořila Klub porozumění,“ vysvětluje autor s tím, že jako inspirace mu posloužilo „všechno kolem mě s jemným kořením fantazie v omáčce přicházející budoucnosti“.

Slávek Boura (46)

  • Z prvního manželství má syny Marka a Martina, ze svazku s moderátorkou Markétou Mayerovou dceru Agátu.

  • Vystudoval speciální pedagogiku na UK a pět let se věnoval pedagogické praxi.

  • Píše knihy a písňové texty, skládá muziku, věnuje se managementu a moderuje společenské akce.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky