Bulhaři by měli vědět, o čem mluví. Jejich zemí se už prohnalo tsunami jménem Tisíc a jedna noc (v originále Binbir Gece) a každý večer přikovalo k obrazovkám víc než milion diváků. Jak turecký seriál uspěje u nás?
Pět let starý seriál všude uvedl v nadšení zejména divačky ve věku nad 40 let. Podařilo se mu dokonce změnit vidění Turecka v Bulharsku a Řecku – zemích, jež s ním od věků bojovaly! Dnes odtamtud jezdí desítky tisíc lidí na místa, která jsou v seriálu zobrazována.
V Řecku seriál sleduje třetina všech televizních diváků. Malé děti ve všech balkánských zemích dostávají jména podle hlavních hrdinů: lepé vdovy Šeherezády a modrookého haura Onura (to je pikantní zvláště v Bulharsku, kde jen před pár desetiletími komunisté zcela zakázali používání tureckých jmen).
Vracíme se ke kořenům
Čím byl způsoben onen turecký zázrak (či tursko čudo, jak ho nazvala chorvatská televize)? „Řekové zažívají hospodářsky těžké časy, ne nepodobné letům německé okupace,“ vysvětluje úkaz ve své zemi nejmenovaná 80letá Řekyně citovaná v rozhovoru pro turecký list Huerriyet.
„Potřebují proto jednoduché příběhy plné tradičních rodinných hodnot a výrazných postav. Děj se navíc z velké části odehrává v Istanbulu, nám tolik blízké staré byzantské metropoli. Všechno nás tam zajímá.“
Bulharští psychologové vidí jiné důvody úspěchu kýčovitého příběhu. „Lidé si už nevyprávějí pohádky jako Popelka nebo Sněhurka,“ tvrdí třeba Plamen Dimitrov.
„Pořád ale takové příběhy potřebují, proto se na ně dívají v televizi. Stejně tak se divákům líbí, že turecký seriál pracuje s velkými city, osudovými zvraty, není v něm násilí, zato úcta ke stáří a důraz na rodinu. To vše lidem moderní kultura se svým relativismem a dekadencí vzala. Tady se vracejí ke kořenům.“
Jeden srbský expert pak „extraligu“ telenovel srovnává. Ty latinskoamerické podle něj vytěžily svou oblibu z pozornosti, již věnují ženám.
Turecké ale staví do středu dění rodinu, což je v Evropě divácky ještě vděčnější. I když je paradox, že do našeho kulturního prostředí je důraz na rodinu – tradiční „parketa“ křesťanů – slavně dovážen z islámské země…