Sestry Blažkovy se staly fenoménem z jižních Čech. V roce 1878 se narodila dvojčata holčičky, ale při prvním pohledu na ně se tajil dech. A ne zrovna v dobrém slova smyslu. Byla srostlá pánví a měla společný vylučovací systém. Na konci 19. století bylo oddělení nemyslitelné. Co mohlo dívky s takovou tělesnou anomálií čekat? Smrt, posměch, nebo dokonce cirkus? Vzhledem ke svému postižení prožila život bohatší, než si mohla jen vysnít.
Trochu jiné
Josefa a Růžena si moc dobře uvědomovaly svou odlišnost, ale snažily se stíhat své vrstevníky. I když nemohly chodit do školy, protože pro ně nebyly uzpůsobené školní lavice, byly veselé, pohybově zdatné a chytré. Sestry hrály na xylofon a housle, mluvily plynně francouzsky a zajímaly se o literaturu. Měřily pouhých 138 centimetrů a spadaly do kategorie liliputek, ale i tak se dokázaly prosadit.
Jedno tělo, dvě duše
Jediný problém byl v jejich odlišné povaze. Zatímco Růžena byla vřelá, společenská, upovídaná a ve společnosti mužů až moc koketní, Josefa v nucené společnosti své sestry trpěla jako zvíře a protivilo se jí vše, co dělá. Právě rozdílný přístup k životu jim působil peklo. Nebyly schopné najít kompromis a vše vyeskalovalo ve chvíli, kdy Růžena otěhotněla. Dodnes zůstává otázkou, kdo byl otcem malého Františka. Sestry si tajemství o biologickém otci vzaly do hrobu, ale "nápadníků" bylo několik - impresario cirkusu, ve kterém vystupovaly, pohledný voják nebo sám Egon Erwin Kisch, který se o ně velmi detailně zajímal. Josefa nebyla tak podlá, aby vyzradila, co sestra tajila, ale nikdy neodpustila, že si musela prožit těhotenství, porod s bolestmi i krásy mateřství včetně kojení, aniž by se sama stala matkou. Byla tak spíš jako Panna Maria - kde nic tu nic a najednou byla matkou.
Na plný plyn
I když by se společné rysy mezi sestrami hledaly jen těžko, nedal se jim upřít smysl pro obchod. Jako první se snažily odlišit barvou vlasů a začaly nosit výrazné kostýmy. Z dálky vypadaly jako barevný lampion. To přilákalo obchodníky a cirkus, který s nimi objížděl široký kraj a ukazovai je jako atrakci. Po pár letech kočování si sestry mohly dovolit koupi vlastní hospody, ze které měly pravidelný příjem. Na popud svých rádců se znovu vydaly kočovat a ukazovat se veřejnosti a tentokrát se vydaly za velkou louži. Škoda, že svůj potenciál nevyužily lépe, ukazovaly se jen coby nepovedené hříčka přírody, vystupovaly vedle obézní ženy, nejvyššího muže nebo bezrukého mrzáka.
Navždy spolu
Po čase se jim už komedianský život začal zajídat a pokusily se o comeback na vlastní pěst. Podařilo by se, kdyby Růžena neholdovala alkoholu. Milovaná whiskey jí devastovala tělo a Josefa se nemohla bránit. Po první světové válce přibraly do svých vystoupení syna Františka, ale jejich sláva začala upadat. Když Růžena dostala zápal plic, lékaři navrhli oddělení a sestry odmítly, byl jejich osud víceméně zpečetěn. 30. března 1944 zemřely, byly zpopelněny a jsou pohřbeny v rodinné hrobce v Sepekově, kde si kdysi dávno pořídily onu hospodu.