Strach do vínku

Jitka Sedláčková se narodila v roce 1961, ale vztah rodičů se jejího příchodu na svět nedočkal. S tvrzením, že nemá rád děti, otec odešel. Herečka tak vyrůstala jen se svou matkou a trpěla úzkostným strachem, že o svou jedinou oporu v životě jednoho dne přijde. Obavy jsou to, co ji celý život paralyzuje a vytváří nezdravé vztahy. Je to unikátní případ, kdy dítě podvědomě vnímá životní hrůzy svých předků a musí se s nimi zprostředkovaně vypořádávat ve svém vlastním životě. Jitčin dědeček kvůli dluhům, které nasekal jako taxikář, spáchal sebevraždu, maminka si nešťastnou náhodou jako malá vypíchla oko, otec ji opustil, aniž by zkusil být rodičem. To všechno v ní dřímá a tíží ji.

Za ručičku

I když měla její maminka za sebou nepříjemnou nehodu z dětství, vystudovala filologii a filozofii, získala dva doktoráty a s dcerou si nežily špatně. Jitka se ale stejně každý den před spaním modlila, aby obě žily co nejdéle. Když se pak dostala na DAMU a musela se kvůli studiu odstěhovat, byl to pro ni ten nejhorší čas. Hrála jako o život a srdcem, podávala skvělé výkony, ale po rodné hroudě tesknila čím dál víc. Vedle náhlého odchodu maminky ji děsil ještě jeden moment v životě - porod. Když otěhotněla, smísily se v ní dva pocity. Pocit štěstí a děsy, kdy nevnímala příchod dítě na svět jako zázrak zrození, ale mnohahodinový, bolestivý a krvavý masakr s nejistým koncem. Partnerovi Romanovi nakonec porodila syna Filipa. Nabízela se svatba, ale toho nebyla Jitka po psychické stránce schopná. Oddat se jednomu muži a "zradit" svou matku by nedokázala. Místo toho se nastěhovali do bytu v její těsné blízkosti a spíš než se svým přítelem vychovávala syna právě se svou maminkou.

K neuvěření

Když ve svých 66 letech maminka zemřela, zhroutil se herečce celý svět. Pochopit, že i přes každodenní prosby a modlitby o svou maminku skutečně přišla, byl běh na dlouhou trať. Nakonec jí pomohli chmury překonat lidé z jejího okolí - syn Filip a kolegové Jaroslav Dušek a Jiří Bartoška, kteří odmítali přiživovat smutek a uplatnili na herečce tvrdý a nekompromisní přístup, kdy přijali smrt jako běžnou součást života. Po šesti týdnech, kdy se utápěla v alkoholu, se začala pomalu zvedat ze dna, ale přišla další morová rána. Rakovinu děložního čípku se naštěstí podařilo zachytit ve stadiu, kdy stačila operace a nebyly nutné chemoterapie. Jen, co se vrátila domů, nečekala ji hřejvá náruč partnera, ale rozchod. Nikdy mu to nevyčetla, byla si moc dobře vědomá svých chyb a proměn. Záliba v jídle a alkoholu se jí stala překážkou i v práci a přišla výpověď. Jitka tak musela řešit nepříjemné existenční problémy. Mnoho let žila se svým synem sama, až na prahu padesátky zatočila s kily navíc a dala šanci mužům, vztahu a lásce. I když se jí zatím nepodařilo najít spřízněnou duši, vrací se mezi hereckou elitu a dává o sobě zase vědět. Svůj um dotáhla k dokonalosti ve hře Lidský hlas od Jeana Cocteaua. Díky kraniosakrální terapii se dokázala postavit své minulosti, neutápět se ve strachu a obavách. I tak má ale se svým synem stejně nezdravý vztah jako se svou matkou.

Na jedné straně je Jitka Sedláčková veselá a extrovertní herečka, na straně druhé je to uzlík nervů schoulený v koutě. Mimo terapie dala na rady Jaroslava Duška, pravidelně si ordinuje hladovky a zbavila se nepotřebných věcí. Oprostila tak svůj život od zbytečností a snaží se žít přítomným okamžikem.