Nejlepší ilustrací této poučky je kauza Adolf Hitler. Neúspěšný malíř je dnes hvězda aukcí na internetu i v kamenných síních.

Marný je odpor židovských obcí i slušných lidí celého světa. Prodejci Hitlerových artefaktů tvrdí, že předměty už dávno nemají žádný emocionální náboj - prý jsou jen součástí historie. To je zjevně pouze alibistická výmluva.

To italský diktátor Benito Mussolini je z tohoto hlediska jinší pašák. Jeho alfa romeo byla nedávno prodána v Londýně za 18 milionů Kč. Vůz je to ale skutečně krásný - i diktátoři můžou mít dobrý vkus. Tato alfa z roku 1935 má také za sebou dobrou závodní kariéru: Mussoliniho osobní řidič Ercole Baratto s ní na slavném závodě Mille Miglia v roce 1936 dojel čtvrtý.

Zrůdy potřebují reklamu

Za podstatně nižší částky se prodaly luxusní mercedesy a jaguary ze soukromé stáje rumunského diktátora Nicolae Ceauseska. „Slunce Balkánu“ bylo odsouzeno a popraveno v roce 1989. Do dražby se pak dostaly tisíce láhví koňaků a šampaňského, motorové čluny, drahé automobily a luxusní dary, které Ceausescu dostával (i z Československa).

Ceny ale nebyly moc vysoké, protože rumunský diktátor byl zrůda pouze regionálního formátu - mezinárodní klientelu nepřitáhl. Rumuni sami se navíc namnoze štítili předmětů, jež jsou spojeny s jednou z nejhorších etap jejich historie.

To Saddám Husajn už se díky médiím stal „nepřítelem lidstva č. 1“, čemuž také odpovídají ceny jeho memorabilií. Rolls-Royce, kabriolet, jenž měl najeto pouhých 900 km (a v jehož výbavě nechyběla vyhřívaná sedadla), nakonec koupil jistý americký podnikatel za v přepočtu 5,5 milionu Kč.

Není zatím jasné, zda se prodala i Saddámova limuzína Maybach s interiérem z ryzího zlata. Určitě se ale našel kupec na pozlacený samopal AK-47, který si také z Bagdádu odnesl jistý americký voják jako „dobrý suvenýr“. Ba dokonce se prodala i údajná Saddámova uniforma, jež prý byla objevena u diktátorova osobního krejčího (v přepočtu za velmi slušných 320 000 Kč).

Chcete Gottwaldovu dýmku?

Čertví, proč některé lidi tolik přitahují památky na vrahy a zločince. Podle psychologů jde o jedince, kteří jsou až chorobně fascinováni zlem, nebo o osoby bez sebevědomí, jež chtějí svou rozkolísanou existenci o něco opřít.

Možná v této souvislosti stojí za zmínku, že na aukci osobních předmětů Mahátmy Gándhího, jednoho z nejlaskavějších politiků lidstva, byly vypsány ceny nepoměrně mírnější než třeba v případě hnědých relikvií. Velký zájem byl mimochodem o obraz Mao Ce-tunga, který přes 50 let visel na pekingské Bráně nebeského klidu: jeho dražbu ale nakonec čínské úřady zakázaly.

V našich podmínkách obchod s domácími „relikviemi dotýkanými zlem“ prakticky neexistuje. Nebo snad znáte někoho, kdo by měl zájem koupit si dýmku Klementa Gottwalda? Nanejvýš občas pár recesistů vydraží sochy komunistických pohlavárů, aby je umístili do hospody či na zahrádku místo trpaslíka. Případně si sběratelé koupí „papalášfároš“ -vůz Tatru 603 či 613 - tam jim ale jde o dobré auto, ne o jeho dávné pasažéry…