Česká sportovkyně Šárka Kašpárková dokázala ve svém životě mnohé. Od dětství tíhla ke sportu, na základní škole začala nejprve s basketbalem, avšak brzy přešla k atletice. Dnes se už třiadvacet let pyšní zlatem z mistrovství světa v trojskoku a o rok více bronzem z olympijských her v roce 1996. Přestože Šárka v roce 2006 oznámila konec kariéry, na sport rozhodně nezanevřela. Dokonce se vrátila k basketbalu.
„Vrátit se k basketu byl vždycky můj sen. Ta hra mě prostě baví. Byl to můj doplňkový sport i v letech, kdy jsem dělala atletiku. Jsem ráda, že jsem našla partu holek baskeťaček, které mě vzaly mezi sebe. Život bez sportu si představit nedokážu. A nejde ani tak o sport, ale o aktivní styl života. Jít s pejskem na procházku, jít si zaběhat. Dokud budu schopná, tak budu basket hrát,“ nechala se Šárka Kašpárková slyšet pro server Dáma.cz. A basketbalu se věnuje i její dcera.
„Dcera od dětství sportuje. Vybrala si basketbal. Je jí devatenáct a na dráhu vrcholové sportovkyně to úplně nevypadá. Navíc na podzim začala studovat všeobecné lékařství na medicíně v Brně, takže skloubit profesionální sport a studium by v tomhle případě bylo dost náročné,“ vyprávěla o životě své dcery, která se dost možná ve šlépějích své maminky nevydá.
Před deseti lety Šárka rovněž usilovala o vstup do politiky, dnes je však podle všeho ráda, že se jí to nepovedlo. Další pokus totiž neplánuje. „Byla to pro mě docela tvrdá zkušenost a nečisté prostředí. Já jako sportovec jsem zvyklá hrát fair play, a taková pravidla v politice neplatí,“ řekla otevřeně v rozhovoru pro server Dáma.cz.
Bývalá profesionální sportovkyně se také vyjádřila ke stávající situaci ohledně pandemie koronaviru. „Myslím, že dopad bude obrovský. Tím nemyslím jen po finanční stránce, když vezmeme profesionální sport. Kluby přichází o nemalé finanční částky. Já mám ale strach hlavně o děti a mládež. Nemají režim, pravidelné tréninky. Málo se hýbou. Tak jako všechny oblasti našeho života se z koronavirové krize bude vzpamatovávat poměrně dlouho i ten sport,“ povzdechla si Šárka.
I té chybí nejrůznější aktivity, na které byla před pandemií zvyklá. Ovšem nelení a chodí si alespoň zaběhat. „Naštěstí chodit ven zatím můžeme, takže se snažím chodit do přírody. Mám pejska, tak trávím dost času v lese. Doma se věnuju pracovním povinnostem a hodně vařím,“ prozradila na závěr, jak se jí daří pandemii zvládat. „Mým největším přáním je, abychom to všichni přežili ve zdraví,“ zakončila rozhovor.