Sára Saudková: Žena s velkým Ž

Ačkoliv v médiích se ráda chlubí svými tradicionalistickými názory na rozdělení mužských a ženských rolí, ve skutečnosti vede velmi moderní život zaměstnané matky. Kdo vlastně je Sára Saudková (41)?

Sára Saudková se ráda stylizuje. Nejčastěji do superženy, která svou tajemnou „ženskou silou“ umí manipulovat s muži, aniž by to oni sami tušili. Anebo do supermatky, která vedle péče o (nyní už čtyři) potomky zvládá starat se o dům, jako manažerka pečovat o tvorbu Jana Saudka a ještě se kreativně seberealizovat vlastním fotografováním. Některé její výroky znějí jako pokus vtělit se do jakési kýčovitě hrabalovské femme fatale: „Jsem všechno, co si zrovna budete přát. A tak to má být – ženská má být víla i řeznice. Romantická i přízemní. Nepolapitelná,“ říká.

Nicméně, přinejmenším kousek z té image, kterou si tak pečlivě buduje, se nejspíš skutečně zakládá na pravdě. Protože faktem zůstává, že Sára Saudková si svým způsobem ochočila jednoho z nejnepolapitelnějších sukničkářů světa. Její čtyři děti, její práce a její fotografie také nejsou žádnou chimérou. Že by tedy Sára Saudková opravdu byla superžena a supermatka?

Ménage a trois

Její složitý pracovně-milenecko-přátelský vztah s fotografem Janem Saudkem začal 2. října 1991, kdy coby čerstvá absolventka vysoké školy ekonomické poprvé vstoupila do jeho ateliéru. Stala se jeho modelkou (ačkoliv, jak tvrdí, je v podstatě velmi stydlivá), múzou, milenkou – a posléze i manažerkou. „Jsem jediný člověk, kterému Jan naprosto důvěřuje, mám pod kontrolou jeho fotografie, negativy i hospodaření,“ říká. Jako snad jediná žen z jeho života dokázala v jeho světě zůstat natrvalo. Jak se jí to podařilo? S největší pravděpodobností díky tomu, že si pověstného milovníka žen nikdy nesnažila přivlastňovat. Jistý vzájemný odstup ostatně vždycky dávali najevo i ostentativním vykáním. „Zřejmě je mi opravdu dáno žít bez žárlení, být tolerantní,“ prohlašuje. „Zaplaťpánbůh, žárlivost je otravná. Ano, pokud se srovnám s průměrem, tak jsem nenormální. Ale líp se mi s tím žije.“ Později to dokonce byla právě ona, kdo na ulici oslovoval „saudkovské“ typy žen a lákal je k Mistrovi do ateliéru, aby mu zapózovaly před fotoaparátem.

Velmi nekonvenční byl i jejich rozchod: Sára totiž z náruče mistra Jana vplula rovnou do náruče jeho syna Samuela a pořídila si s ním první dítě. To, co by v jakékoli jiné rodině znamenalo katastrofu a nenapravitelný mezigenerační rozvrat, se zde ukázalo jako ideální řešení. „Kdyby to byl nějaký cizí člověk, Jana by to asi opravdu velice ranilo. Takhle to zůstává v rodině,“ vysvětluje. „Jan je přítel, na kterého se můžu absolutně spolehnout, a Samuel je můj partner a tatínek, kterému důvěřuju,“ říká. Nyní dokonce všichni tři žijí pospolu v rodinném domě v Hlubočepích, kde jednu bytovou jednotku obývá Sára s dětmi, jednu její partner Samuel a další Jan Saudek.

Noční můra i ranní ptáče

Některá její životní moudra znějí trochu jako poučky z pouťového kalendáře z devatenáctého století: feminismus označuje za „nebezpečnou zbraň“ a tvrdí, že „chytrá ženská musí umět s chlapem zacházet. Vy muži jste vážně jinačí stvoření. Nesnažím se vás měnit, ale můžu vás ovládat. Pokud možná, tak nenápadně, abyste o tom nevěděl a vždycky měl pocit, že jste vítěz.“ Navzdory tomu vede ovšem Sára Saudková život velmi moderní a velmi zaměstnané ženy. To je ostatně další z jejích stylizací, jež by se dala nazvat „zvládnu cokoliv“. „Pracuji a žiji a vychovávám a tvořím v jednom prostoru a v jednom čase. Jsem maminkou, hospodyní, ekonomem, kurátorkou, fotografkou i kumpánem. A aby mě nic nezaskočilo, potkáte mě vždycky v šatech, ve kterých mohu jednat s galeristy, kojit mimino, učit děti na kole i obíhat úřady. Po nocích doháním resty. Zaplaťpánbůh jsem noční můra i ranní ptáče,“ vykládá. (Pokud si vedle tohoto manifestu supervýkonnosti i vy připadáte neschopná a k ničemu, nejste v tom sama. Já taky.)

Před několika lety navíc odstartovala vlastní kariéru umělecké fotografky – a faktem je, že její snímky nejsou pouhým odvarem ze Saudka (i když pochopitelně svému mistrovi vděčí fotografka Sára za mnohé). „Každý si přijde na své, zvrhlík i světice, protože obě ty stránky jsou obsaženy v každém z nás,“ říká o svých fotkách. Jaké stránky jsou obsaženy pod všemi stylizacemi v duši Sáry Saudkové, to ovšem ví pouze ona sama.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek