Když přijdou děti, vztah to změní. Jak vybalancovat roli matky a partnerky?
Nebýt jen matka. Já přece nejsem funkce maminka-hospodyně, jsem pořád Sára. Ale samozřejmě, že děti vztah změní. To je, jako když do polívky hodíte koření, taky má pak jinou chuť.
Průšvih je, když chcete houbovku, a máte bramboračku...
Musíte si zvolit partnera se stejnou chutí. Jen proboha nedoufejte, že ho změníte! To je strašlivá blbost. To je jako přeučit leváka na praváka. Proč? Trápíte se, je to s vyceněním zubů, se ztrátou sil a soudnosti. A zbytečné. Najděte si rovnou takového chlapa, který vám vyhovuje. On tedy žádný nebude bez vady materiálu, ale můžete si vybrat takového, u kterého vám ta vada nebude tak kazit náladu. Nebo kterou naopak shledáte zajímavou a přitažlivou. Anebo bude dobře korespondovat s vašimi vadami. Ale některé chlapy si domů netahejte vůbec.
Alkoholiky, gamblery, psychopaty...
Tak to samozřejmě. Ale spousta vad není tak zjevných a přitom jsou pro život nepoužitelné. Třeba maminčini mazánci. Nejdřív se to dá vydržet, ale když pak přijdou děti, tak se mamánci zlobinkají, že se jim už partnerka tolik nevěnuje. Samozřejmě že se pak žena věnuje víc dětem, dospělý grizzly se přece o sebe umí postarat. Jenže mamánek začne utíkat k mamince nebo k nějaké jiné na ramínko.
A pak se k tomu cizímu ramínku ještě přizná, protože ho to tíží...
Jen žádná přiznaná nevěra, s tím ať jde do háje! Ať je nevěrný ten, který svoje činy unese a neobtěžuje s nimi doma. A ne přijít, ulevit si, hodit to na partnerku a žádat rozhřešení. Jen ať si to pěkně vyřeší sám. Když na to nemá, ať do toho neleze. Připadá mi hrozně nefér, když si chlap někde hupsne a pak na křižovatce pocitů neví kudy kam a odskáče to jeho rodina. To je tak strašně ubohé, že se divím milenkám, že do toho s takovým chcípákem vůbec jdou. Vždyť takhle se jednou bude chovat i k nim!
Vy byste svoji nevěru unesla?
Já tohle řešit nemusím, jsem notoricky věrná. Samozřejmě se mi chlapi líbí, je mi příjemné být v jejich společnosti. Ale pro mě je představa fyzické nevěry zatěžující, asi jako kdybych měla v pračce ještě další špinavé trencle nebo ponožky. Neláká mě to. Proč taky, když je mi doma dobře? Takže být věrná je pro mě jednoduché, není to má zásluha. Ale někdo lape po nevěrách jak po dechu a nemůže si pomoct.
Nanaplněná touha je prostě někdy k neunesení, zraňuje...
Ježišmarjá, hlavně ať se všechny touhy nenaplní! To mě děsí nejvíc – že by se mi splnilo všechno, o čem sním. Protože co pak? Jen vzduchoprázdno... Touha je hybný motor, táhne nás za sebou na špagátě. Bez ní by to nemělo ten správný šmak. A že zraňuje? To se přece od touhy tak nějak očekává, vždyť je ostrá jako nůž. Ale ono vás to posune. I když padnete na nos, je to posun, protože se musíte zvednout, otřepat a zkusit to znovu.
Takhle jste se otřepala po rozchodu s fotografem Janem Saudkem a zkusila to znovu u jeho syna Samuela Saudka?
Jak říká Sam: My jsme si zbyli. Je to cynické, postrádá to romantiku, ale v podstatě je to tak.
Jak se vysvětluje dětem, že na téhle fotce fotil dědeček nahou maminku?
Nepřipadá jim na tom nic zvláštního, vyrůstají v tom. K nahotě mají normální, přirozený vztah. To já jsem ta stydlivá, dnes už bych se nahá fotit nenechala. Tehdy jsem byla mladá holka, zamilovaná do Jana a jeho práce mě fascinovala.
Dnes už sama fotíte. Jak se vyrovnáváte se stínem Jana Saudka?
Tím, že nosím stejné příjmení a sdílela jsem s Janem nějaký čas, nabízí se, že ho kopíruju. Navíc fotím taky lidi, k tomu nahatý a někdy i macatý, protože lidi jsou přece různí. Ono to pak svádí ke zjednodušování. Jenže copak nikdo jiný přede mnou a před Janem nefotil nahatý a macatý ženský?! Tělo se přece nedá licencovat.
Fotografie ale ano. Smlouvami.
Asi narážíte na poslední rozhodnutí soudu. (Pozn. aut.: Jan Saudek se domáhal neplatnosti licenčních smluv, podle kterých o jeho snímcích rozhoduje společnost Saudek.com, patřící Sáře a jeho synu Samuelovi. Vrchní soud v Praze v červnu jednomu ze čtyř bodů žaloby vyhověl.) Já byla naposledy u soudu před pěti lety, vůbec v tom sporu nefiguruju a nemám o tom ponětí. My jsme s Janem běžně v kontaktu, ale bulvár to holt potřebuje přikořenit. Ono to zní chytlavěji, že Saudkova bývalá milenka a jeho syn se s Janem Saudkem soudí. Přitom já se s ním nesoudím, soudí se s ním společnost o autorská práva. No a právě to zatím poslední rozhodnutí soudu doslovně zní, že smlouva, kterou společnost Saudek.com s Janem uzavřela, je neplatná pro nepřesný rozsah licence – tedy ne, že nebyla nikdy podepsána a podobně, jak jsem se už také dočetla. Ale pro mě samotnou to nemá dohromady žádný význam.
Když ono se to kvůli těm bývalým vztahům nabízí. A navíc, jak jsme se bavily v úvodu – vy prostě ze zdejší šedi dost vyčuhujete.
Já mám barvy ráda. A to i když jsem v módních policiích pořád outsider. A víte co? Jsem na to pyšná! Nechci být mezi těmi pipinami, co si přečtou, že je něco trendy, a pak všechny nosí totéž. Navíc bytostně nesnáším slovo „trendy“! Ausgerechnet bych si něco takového na sebe nevzala! Tím, že kopírujete něčí styl, přiznáváte duševní sterilitu. Proč sledovat, co mají a dělají ostatní? Zvolte si podle sebe. A nejen ty hadry, ale i život.
Co o Sáře Saudkové možná nevíte:Se Samuelem Saudkem (synem fotografa Jana Saudka) má čtyři děti – Sáru, Samuela, Jana a Oskara. |
Celý rozhovor si přečtete v novém čísle týdeníku Vlasta, další informace naleznete také na webu www.vlasta.cz
